Dagmar Kuchtová k Brexitu: Těžko se připravit na něco, o čem nic nevíte

21. 4. 2020 / Po více než měsíční přestávce vynucené šířením koronaviru se 20. dubna opět rozběhly rozhovory mezi Evropskou unií a Velkou Británií o budoucích vztazích. Dohodnout by se měly do konce tohoto roku, spory ale zatím přetrvávají. V prvním čísle letošního časopisu Český autoprůmysl (vyšel v březnu 2020) jsme přinesli rozhovor s generální ředitelkou Svazu průmyslu a dopravy ČR Dagmar Kuchtovou o tom, jaké varianty budoucích vztahů jsou možné a s čím naopak vůbec nelze počítat. Jak se může na neznámou budoucnost připravit český průmysl?


Před nedávnem jste se jako zástupkyně Svazu průmyslu a dopravy ČR zúčastnila v Bruselu zasedání BusinessEurope, tedy Konfederace evropského podnikání, což je organizace sdružující průmyslové a další profesní svazy a asociace z členských a některých kandidátských zemí Evropské unie. O čem se tentokrát jednalo?

Únorové zasedání Výboru pro mezinárodní vztahy BusinessEurope se zaměřilo hlavně na dvě dnes nejaktuálnější záležitosti, a to je Zelená dohoda pro Evropu, takzvaný Green Deal, a odchod Velké Británie z Evropské unie. Pokud jde o druhé zmíněné téma, je těžké se na to nějak připravovat, když v tuto chvíli nevíme, jaká dohoda bude mezi Velkou Británií a EU dojednána a zda nějaká vůbec. Všichni účastníci se ale shodli na tom, že je třeba postupovat koordinovaně a vyvarovat se toho, co se tady nakrátko objevilo brzy po oznámení britského odchodu z Unie, tedy že se některé země pokoušely jednat se Spojeným královstvím individuálně a tím získaly nějaký prospěch.

Hovořili jste také o tom, jaký model vztahů mezi EU a Spojeným královstvím je asi po skončení přechodného období nejpravděpodobnější?

Pro nás by samozřejmě byla nejlepší dohoda, která by zaručovala i nadále všechny čtyři svobody – volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb, ale to víme, že Velká Británie nechce. Brexit by pak nedával vlastně smysl. Další možností je uzavření dohody o celní unii, adekvátní té, kterou má EU s Tureckem. Ta ale je také neprůchodná, protože omezuje autonomii Turecka v obchodní politice a právě tu chce Británie naprosto nezávislou. Navíc, jak víme, mají s ní problém i Turci. Platí totiž, že když EU uzavře nějakou dohodu o volném obchodu s další zemí, jako třeba teď tu poslední s Vietnamem, tak Turecko automaticky taky otevírá trh pro toto, v tomto případě vietnamské zboží, ale recipročně to platit nemusí. Navíc Turci nemají přímý vliv na to vyjednávání. Všechny užší modely vztahů, jako má EU se Švýcarskem nebo zeměmi Evropského hospodářského prostoru, jsou logicky ještě méně pravděpodobné, neboť obsahují další pro Británii neschůdné prvky, tedy volný pohyb osob, zásahy do regulatorní autonomie, významné příspěvky do rozpočtu EU a v případě EHP také jurisdikci Evropského soudního dvora.

Takže co vypadá jako nejschůdnější?

Byl by to model obdobný dohodě CETA, což je komplexní obchodní dohoda, kterou uzavřely EU a Kanada. Ta přináší téměř úplné odstranění cel a většiny technických překážek, ale také například otevření trhu s veřejnými zakázkami a trhu služeb. My uvádíme, spíše hypoteticky, model „CETA +“, čímž říkáme, že od dohody s bývalým členem EU čekáme ještě více než od kvalitní dohody se třetí zemí. CETA se uvádí jako model, protože je považovaná za moderní dohodu, navíc se zemí, která má přece jen s Británií rámcově něco společného. Neznamená to, že ji lze okopírovat.

Co to znamená?

Znamená to, že bychom chtěli širokou obchodní dohodu mezi EU a Británií, která maximálně využije možností daných pravidly WTO a zachová zejména co nejplynulejší obchod se zbožím a službami a ošetří i další oblasti, o kterých už byla řeč. Normálně jednáte s partnerem, jak se co nejvíce sblížit. Jistě to bude snazší s Kanadou než s Japonskem, ale stále je to země s jiným systémem a historickým vývojem. Tady je ale představa EU jiná, bývalá členská země má za desítky let členství harmonizované normy, standardy, kompatibilní právní rámec a my bychom se od tohoto stavu chtěli co nejméně vzdálit.

EU uvažuje o jakési asociační dohodě, kde vlastní FTA, dohoda o volném obchodu, je jen část, ale řeší se i doprava, energetika, rybolov, mobilita občanů a mnohé další. Tedy alespoň takhle stojí vyjednávací mandát EK.

Jenže britský pohled, jak se ukazuje, je diametrálně odlišný. Britové vnímají aktuální stav jako znovunabytí suverenity, chtějí, řekla bych, čistou FTA a k ní postupně další případné dohody. Nevnímají to tak, že máme nyní nějaký ideální stav a chceme z něj maximum zachovat. Ale to je vlastně pochopitelné. Jinak by nemusel být brexit. Na nalezení průniku těchto dvou pohledů však máme sotva deset měsíců. Dohody jako CETA se připravují několik let.

Je možný ještě nějaký jiný model, dosud nevyzkoušený?

Jelikož není moc času, a vzhledem k tomu, že Británie zcela jistě nepožádá o prodloužení přechodného období, existuje i možnost, že se sjedná jen nějaká úplně základní dohoda, která upraví hlavní otázky obchodu, uznávání standardů, pohybu dat a podobně, a ostatní se dojedná následně. Eliminuje to zejména cla a hlavní technické překážky, a tudíž i ty největší dopady na obchod. Možné zmatky na hranicích se omezí zejména díky nějakým automatizovaným systémům v přístavech či elektronickým deklaracím zboží a dobré informovanosti. Některé technické kroky již byly učiněny. Ale i když máte nulové clo, musíte stále řešit celní deklaraci. Vnitřní trh EU žádná obchodní dohoda nemůže nahradit.

Pokud se nepodaří do 31. prosince tohoto roku žádnou dohodu dojednat, nastoupí takzvaný tvrdý brexit, kdy se budou vztahy EU a Británie řídit režimem Světové obchodní organizace. Mají členské firmy velké obavy?

Neřekla bych, že podléhají nějaké panice, pokud si dobře pamatuju, v případě zavedení sankcí na Rusko to bylo horší. Ale samozřejmě, uvalení cel by bylo výrazným zásahem do podnikání. Například finální automobiloví výrobci by museli počítat s desetiprocentním zatížením, výrobci dílů s pětiprocentním. A zrovna automobilový průmysl je na britském trhu hodně závislý. Export tohoto sektoru do Spojeného království představuje skoro třetinu celkového exportu do této země.


“Existuje možnost, že se sjedná jen nějaká základní dohoda, která upraví hlavní otázky obchodu, uznávání standardů, pohybu dat a podobně, a ostatní se dojedná následně.”

Velkým problémem by byly průtahy na hranicích, kde by probíhaly celní kontroly. Podniky by se měly připravit také na možné změny v dani z přidané hodnoty a spotřební dani. Další změny mohou postihnout nakládání s duševním vlastnictvím. A to zdaleka není všechno. Velká Británie jako nečlen EU může přijmout svá vlastní pravidla, nařízení a normy, ať už se budou týkat technických specifikací či třeba zdraví.

Zmínila jste automobilový průmysl. Pro které další sektory je britský trh důležitý?

 Je to hlavně letecký a kosmický průmysl, výrobci zdravotnické techniky a elektrotechniky, případně potravin, nápojů a některých strojů. Koho se případný tvrdý brexit dotkne velkou měrou, to jsou e‑shopy. Dopad bude určitě i v oblasti služeb.

Projevuje se současná nejistota – nebo řekněme nervozita – už nyní na vzájemném obchodu?

Nezdá se. V roce 2018 představoval vývoz České republiky do UK 203,9 miliardy korun. Za prvních devět měsíců loňského roku, to je období, za které máme čísla, to bylo 196 miliard. Určitý pokles se jistě čekat dá, i když bude kompenzován tendencí některých firem předzásobit se.

Předzásobení se týká asi většinou britských firem, jak se připravují ty české? Můžou vlastně teď něco udělat? Co jim radí Svaz průmyslu a dopravy?

Těžko se připravit na něco, co nevíte, jak bude vypadat. Určitě ale můžou sbírat informace. Seznámit se s tím, co by tvrdý brexit znamenal konkrétně pro to zboží, se kterým ony obchodují, jaké podmínky WTO se na něj vztahují. Mnoho užitečných informací je k dispozici na webu ministerstva průmyslu a obchodu.

Podniky si mohou opatřit informace, ale rozhodnutí, jak se k tomu postaví, je jenom na nich. Některé možná z britského trhu odejdou, jiné se pokusí vyvážet tam přes nějaké třetí země nebo změní své zastoupení v Británii na britskou firmu. A jiné si na to zvyknou a byznys poběží v podstatě dál jako dřív, jen bude trochu administrativně náročnější.

Může mít podle vás odchod z Velké Británie pro někoho nějakou výhodu?

V tuto chvíli nikdo neví, jak to bude fungovat. Převládá názor, že tento krok poškodí obě strany. Pokud by se náhodou ukázalo, že se Velké Británii bude dařit líp, než když byla členem EU, bylo by to dalším rizikem pro Unii. Mohl by to být třeba argument pro ty země, které už někdy též koketovaly s tím, že by Evropskou unii opustily. V EU je občas slyšet, že bez Británie se některé věci prosadí snáz. To ale pro ČR není zrovna výhoda, Britové byli často politicky v EU našimi názorovými spojenci. A co třeba možnost, že by měly členské země větší šanci získat nějaké investice, které by chtěly zůstat v Unii? Nebo třeba přesun některých institucí z Británie na kontinent? Je pravda, že některé země, které chtěly v Británii investovat, si to rozmyslely, ale není to nijaký masivní jev. A že by se k nám přestěhovaly nějaké centrály nadnárodních firem? Uvidíme, zatím žádné takové signály nemáme.

Libuše Bautzová


Dagmar Kuchtová je absolventkou VŠE Praha. Po studiích pracovala v podniku zahraničního obchodu Strojexport a poté působila v českém zastoupení společnosti Atlas Copco Tools. V roce 1994 nastoupila do Svazu průmyslu a dopravy ČR, nejprve na pozici zástupkyně ředitelky zahraničního odboru, později byla ředitelkou sekce mezinárodních vztahů a zástupkyní generálního ředitele. Generální ředitelkou je od října 2014.