Kamil Blažek pro Český autoprůmysl: Ke stěhování firem dojde tak jako tak

11. listopadu 2022 / Zelená transformace povede podle Kamila Blažka, předsedy Sdružení pro zahraniční investice (AFI), k jednomu z největších přerozdělení majetku v poválečné Evropě a firmy, které ji nevyužijí jako příležitost, přinejmenším zchudnou. Podniková sféra se bude měnit i v závislosti na cenách energií a dalších vstupů. „Že zkrachují sklárny a porcelánky, to je dost dobře možné,“ říká mimo jiné šéf AFI s tím, že bude záviset na tom, zda vláda a EU půjdou cestou selektivní, nebo plošné podpory pro velké podniky.

Do konce roku má padnout rozhodnutí, kde bude koncern Volkswagen realizovat jednu ze svých plánovaných velkých továren na baterie pro elektromobily, přičemž Česká republika je jednou ze zemí, která by o to velmi stála. V úvahu u nás připadá vojenské letiště v Líních u Plzně. Jak moc důležité to pro nás je?

Hodně důležité. Byl by to první významný signál, že to myslíme v České republice s elektromobilitou vážně. Směřování k elektromobilitě je v Evropě i globálně nezvratné a jestli tady chceme mít nějaký autoprůmysl i za deset let, musí být elektromobilní. My jsme v tomto směřování zatím udělali velmi málo, nepodpořili jsme elektromobilitu ani ve výrobní, ani ve spotřebitelské oblasti. Potřebovali bychom sem přitáhnout nějaké výroby elektromobilního řetězce. A bateriová fabrika by byla dobrý začátek.

Uvědomují si to už příslušné autority? Dělá teď vláda podle vás maximum pro přilákání investice VW?

Řekl bych, že se teď veřejný sektor konečně probudil. Jestli dělá maximum? Měl by. Je propočítáno, že i když dostane investor velkou pobídku, má to pro českou ekonomiku smysl.

Pokud jde o zónu v Líních u Plzně, kde by se továrna měla postavit, vím, že je tam ještě celá řada problémů. Ale bohužel zatím jiná zóna takové velikosti, kterou investor pro tento účel potřebuje, v České republice není.

Platí to jen o velkých průmyslových zónách, že tady nejsou, nebo i o menších? Žádnou velkou automobilovou investici tedy asi už čekat nemůžeme.

Z pohledu OEMs asi ne. A upřímně řečeno, proč by sem některý z nich vůbec měl chodit? Není tady už žádná velká průmyslová zóna a taky tady není pracovní síla. Ale jak jsem už říkal, mohli by sem přijít dodavatelé z oblasti elektromobilního průmyslu, na ty bychom se teď měli soustředit, pro ty tady prostor je.

Kamil Blažek je právník a advokát, je partnerem mezinárodní advokátní kanceláře Kinstellar v Praze. Věnuje se zejména investicím a strategickému poradenství. Specializuje se na smluvní vyjednávání, akvizice, energetiku a infrastrukturu a zahraniční investice. Předsedou Sdružení pro zahraniční investice je už od roku 2010. Foto: Kinstellar

Pomůže tomu novela zákona o investičních pobídkách, která je teď ve fázi schvalování?

Jde vlastně o dvě novely. Zjednodušeně řečeno, novela zákona stanoví, že už se nebudou pobídky pro každý projekt schvalovat na vládě. Zajímavější je novela nařízení k této novele, která se zabývá podmínkami, kdy může projekt dostat pobídku. Právě tady navrhlo Sdružení pro zahraniční investice některé změny, které se týkají kritérií pro udělení pobídek.

Na rozdíl od ministerstva průmyslu si myslíme, že by se už neměl zpřísňovat požadavek na vyšší přidanou hodnotu. Díky zavedení nutnosti plnění tohoto kritéria v minulosti už se poslední dobou vůbec nestává, že by o investiční pobídky žádaly projekty s nízkou přidanou hodnotou. Zpřísnění je proto nejen zbytečné, ale i kontraproduktivní.

Také ministerstvem nově požadovaná podmínka, že by ukazatel vysoké přidané hodnoty nemusely splňovat jen investice v těch regionech, kde je nejméně 7,5procentní nezaměstnanost, nám připadá příliš přísná. Pokud by kritérium zůstalo takto, jediným regionem, kde by investor mohl dostat pobídku, by dnes byla Karviná. Nezaměstnanost sice poroste, ale to kritérium se používá zpětně – čili příští rok by se vysoká nezaměstnanost v tomto kritériu ještě neprojevila. Česko ale potřebuje mít možnost reagovat na růst nezaměstnanosti proaktivně a povzbuzovat nové investice a zaměstnavatele bezodkladně.

Kromě toho jsme navrhli, aby bylo možné podpořit větší paletu projektů, než je v nařízení uvedeno. Vedle farmaceutického, elektrotechnického a aerospace průmyslu existuje řada dalších high‑tech a hlavně medium‑tech oborů, které se vyplatí speciálně podpořit, aby nám v některých sektorech, například v elektromobilitě nebo výrobě vojenských vozidel „neujel vlak“.

Byly tam ještě některé další úpravy, které doporučujeme. Pokud bude většina z našich připomínek zapracována a takto i zákon schválen, určitě to bude krok správným směrem. Účinnost těchto norem ale nelze očekávat dřív než od 1. července 2023.

Sdružení pro zahraniční investice prezentovalo na své výroční konferenci v září výsledky průzkumu mezi firmami, které v České republice působí v průmyslu a službách. Považují respondenti investiční pobídkyza důležitou motivaci?

Na otázku, do jaké míry investiční pobídky přispívají celkovému rozvoji české ekonomiky, odpovědělo 68 procent dotázaných že ano, to nás potěšilo.

Navíc 80 procent firem odpovědělo, že samo plánuje další investice v České republice. To je pozitivní zejména z toho důvodu, že průzkum proběhl v srpnu, tedy v době, kdy už na většinu z nich dopadaly problémy s energiemi. Mám‑li být přesný, nárůst cen vstupů včetně energií zasáhl dle průzkumu 92 procent podniků.

A co bylo také potěšující, je, že 35 procent oslovených společností uvedlo, že zvažuje účast při obnově Ukrajiny. Že válka na Ukrajině zasáhla většinu z nich, na tom asi nebylo nic překvapivého.

V souvislosti s vysokými cenami energií v Česku se objevily obavy, že by se mohly některé výroby od nás přestěhovat jinam, kde je levněji. Hrozí podle vás něco takového?

Ano, u řady z nich ta volba bude, že buď se přesunou někam jinam, nebo zkrachují. Problém je totiž v tom, že řada firem dnes má poptávky, ale není schopná udělat nabídku, protože neví, jak ji nacenit, neví, kolik budou stát energie. Setkali jsme se s tím před nedávnem při diskuzích v Moravskoslezském kraji. Když firma není schopná dát nabídku, zákazníci budou hledat jinde, půjdou třeba do Ameriky nebo do Číny a už se nikdy nevrátí.

„Musíme si říct, které obory tady chceme udržet, a ty podpořit.“

Takže je pro některé výrobní podniky lepší se přestěhovat tam, kde mají nějakou jistotu, jak se bude podnikatelské prostředí vyvíjet.

To se ale jistě netýká takových firem, jako je třeba Volkswagen.

Proč ne? Klidně by si to mohl dovolit, i když by přesun trval třeba několik let. Až skončí válka na Ukrajině, určitě tam budou levnější energie i pracovní síla. To je jen příklad.

Takže co bychom měli dělat? Zastropovat cenu energií pro firmy? Nebo je podpořit nějak jinak?

K nějakému stěhování firem dojde tak jako tak. Co bychom měli udělat, je vytipovat si v České republice sektory nebo výroby, které nechceme, aby se přestěhovaly – a ty podpořit. Nemyslím, že můžeme ze státního rozpočtu dlouhodobě podporovat všechny firmy, takže musíme udělat nepopulární rozhodnutí a říct si, které obory tady musíme mít a které necháme „plavat bez záchranného kruhu“.

Podporovat firmy selektivně? Nedovolená podpora, to by asi neprošlo.

Ano, je to selektivní, ale jde to, jen to chce politickou odvahu. Je třeba hledat řešení, které bude v souladu s pravidly EU. Můžete třeba podnik, který chcete zachránit, dočasně nebo trvale majetkově převzít. Nebo si tu firmu od majitele dočasně pronajmete.

Cesty jsou, jen musíte vědět, co chcete. Problém je, že u nás nikdo neví, co vlastně potřebujeme.

Takže byste navrhoval podpořit podobným způsobem pár vybraných větších firem a zbytek byste nechal osudu?

Že bez pomoci zkrachují sklárny a porcelánky, to je dost pravděpodobné. Jsou pro Česko důležité? To ano – ale nejsou životně důležité. Více důležitá je například ocel pro stavebnictví, energetiku, infrastrukturu a vojenskou výrobu.

Když začnou padat slabší podniky, poroste nezaměstnanost, což je do určité míry pro ekonomiku pozitivní.

Malá, ale související odbočka: Myslíte si, že německý balík 200 miliard eur by mohl být nakonec určený právě na takovou selektivní podporu?

To bych věštil z křišťálové koule, a k tomu ještě z německé křišťálové koule. Obávám se, že Německo by mohlo jít i cestou dlouhodobé plošné podpory, kterou český rozpočet nechce a nemůže nést.

Vraťme se ještě k vašemu průzkumu. Jak vidí podniky situaci v oblasti pracovní síly v České republice? A budou spíš nabírat, nebo propouštět?

V srpnu uvedlo 66 procent firem, že se chystají nabírat, čtyři procenta propouštět. Dnes to bude určitě jiné, ale pořád to byla pozitivní zpráva. Spoustě podniků chybí kvalifikovaní pracovníci a z průzkumu vyplynulo, že by většina z nich, 74 procent, chtěla zrušit kvóty na přijímání pracovníků ze zahraničí. Nedostatek kvalifikované pracovní síly stojí i za odpověďmi na otázku, zda by firmy chtěly zavést už od prvního ročníku střední školy nebo učiliště povinnou praxi v rozsahu minimálně 30 procent odučeného času. Podpořilo to více než 80 procent dotázaných. Podobně funguje duální vzdělávání v Německu.

Zlepšilo se ve firmách vnímání Zelené dohody? Vím, že jste se na to ptali už před rokem a výsledky nebyly zrovna povzbudivé.

Tady – za mě bohužel – stále přetrvává velká roztříštěnost. Stejná část podniků chápe Green Deal spíše nebo rozhodně jako příležitost i jako riziko: 43 procent, respektive 47 procent.

Některé firmy jsou toho názoru, že Zelená dohoda je zvrhlý návrh, jak zničit ekonomiku. Myslí si, že je to něco, co se teprve plánuje, ale tak to není. Je to něco, co už reálně existuje a je v pohybu a na co by měly být podniky připravené. A průzkum nám ukazuje, že se mnohé ještě nedobraly k tomu, aby si zjistily, co to pro ně bude znamenat. To je zcela nepřijatelná situace a varovné je, že nedochází k žádné změně, výsledky průzkumu jsou prakticky stejné jako před rokem.

Podle mě Green Deal a důsledky dekarbonizace Evropy povedou k jednomu z největších přerozdělení majetku v poválečné Evropě. Výrobní procesy, výrobky a s tím i celá ekonomika se budou dramaticky měnit, spousta firem zchudne a spousta zbohatne. Zchudnou ti, kdo v tom nenajdou příležitost.

Proč myslíte, že to tak je? Jsou záležitosti okolo Green Dealu špatně komunikovány? Nikdo to firmám nevysvětlil?

Není to vůbec vysvětlované. A to považuji za velkou chybu vlády, zčásti této, ale více i té minulé. Nikdo neukazuje pozitivní příklady a neříká „hledejte v tom příležitost“, „využijme Zelenou dohodu ke zlepšení české ekonomiky“. Jediné, co zaznívá, je „pojďme na to čerpat fondy“.

„Některé firmy si myslí, že Green Deal se teprve plánuje, ale on už je v pohybu.“

Někteří členové minulé vlády dokonce říkali, že jsou proti Green Dealu, ale nakonec se vším souhlasili. Nenavrhovali ani žádné změny, protože vlastně ani nevěděli, co by mohli navrhovat. Státní správa neměla dopadové analýzy navržených evropských předpisů. A když nevíme, co to bude znamenat pro českou ekonomiku, tak nemůžeme na úrovni EU prosazovat konkrétní změny, a tedy nedosáhneme ničeho.

Posunulo se nějak vnímání ESG?

Bohužel ne příliš. Že nemá žádnou ESG strategii a ani ji nepřipravuje, odpovědělo 40 procent dotázaných firem. Stejné procento ji nemá, ale připravuje a jen 20 procent ji má. Také tady si řada firem myslí, že je to nějaký návrh, který se nakonec nebude realizovat. Ve skutečnosti je to s velmi mírnou nadsázkou tak, že za tři čtyři roky žádná banka v EU nepůjčí firmě, která nebude mít ESG strategii, tedy neukáže trend, že se v oblasti environmentální, v oblasti sociální a v řízení společnosti stále zlepšuje.

Libuše Bautzová 

 

————

Sdružení pro zahraniční investice – AFI provádělo letos už podruhé průzkum mezi firmami, které v České republice působí v průmyslu a službách. Cílem bylo zmapovat názory a přinést podněty ke změnám, které podnikatelům ulehčí život, zvýší jejich ekonomickou aktivitu a tím prospějí celému hospodářství. Aby bylo možné sledovat vývoj, většina otázek byla letos stejná jako loni, přibyly otázky reflektující aktuální politickou a ekonomickou situaci. V průzkumu odpovědělo 264 firem, firmy ze sektoru automotive z nich představovaly 15,5 %, ze strojírenského průmyslu 16,7 %, IT 7,2 %, z elektrotechnického 6,4 %.