Nová Evropská komise: Ještě ambicióznější cíle

17. 1. 2020 / Přinášíme rozhovor se státní tajemnicí pro evropské záležitosti Milenou Hrdinkovou. Jaký vliv bude mít působení nové Evropské komise na členské země? A jaký dopad může mít její fungování na automobilový průmysl?

Začněme tím, jak byste charakterizovala novou Evropskou komisi.

Nová Evropská komise (EK) se od té minulé liší v mnohém. Tak zaprvé genderově: v minulé komisi bylo devět žen, teď je jich skoro o polovinu více. Vidíme také jinou politickou strukturu: v Junckerově komisi jsme měli 14 členů z frakce EPP (středopravicová Evropská lidová strana – pozn. red.), teď jich tam je devět. Socialistů (S&D, Socialisté a demokrati – pozn. red.) je v EK místo sedmi devět a členů Renew Europe (dříve ALDE – Aliance liberálů a demokratů pro Evropu – pozn. red.) je místo čtyř pět. Takže celková politická rozrůzněnost je velká. Tu vidíme také v Evropském parlamentu (EP). Zatímco dříve bylo schvalování legislativy hodně založené právě na té veliké koalici EPP a S&D, nyní bude potřeba přijímat více kompromisů a vytvářet koalice ad hoc.

Uvedla jste některé rozdíly mezi minulou a novou EK. Souhlasíte také s tím, že je nová EK více „zelená“?

Ano, EK je hodně zelená. Plán European Green Deal se bude promítat prakticky do všech politik. Je to logické, protože to je navázáno
na politickou agendu v některých členských zemích. Nám se to ještě může zdát vzdálenější, ale i tady už vidíme některé náznaky tohoto politického trendu. Důraz na zelenou politiku u nás sice ještě není tak veliký, ale brzy tomu tak bude.

Zmínila jste Green Deal, tedy plán, jehož podstatou je boj s klimatickými změnami. V České republice zatím environmentální otázky příliš nerezonují, navíc práce na „zelené dohodě“ má koordinovat výkonný místopředseda Frans Timmermans, kterého si východní země nepřály v čele EK. Může to pro nás mít nějaké neblahé důsledky?

V médiích se hodně zdůrazňoval ten antagonismus, že „Češi nechtějí Timmermanse“, což není úplně správná interpretace. Podstatou bylo, že jsme měli špatnou zkušenost s principem „spitzenkandidátů“ a Timmermans byl zkrátka jeho nejvýraznějším představitelem. Je to vynikající politik, velice schopný stratég. Úplně pozitivně jsem nicméně nevnímala jeho tvrdou politickou kampaň, kterou vedl jako šéf socialistů ještě v roli viceprezidenta minulé EK. Byl velmi konkrétní a často velmi precizně pojmenovával některé problémy i ve spojení s členskými státy, přitom jako viceprezident by měl být z definice nestranný a nezávislý. Jak ale znám jeho působení v Komisi, myslím, že do budoucna může odvést skvělou práci. A to i v rámci Green Deal, kde bude muset přihlížet k potřebám a požadavkům všech členských států. Součástí Green Dealu má být nový klimatický zákon, který slíbila nová předsedkyně EK Ursula von der Leyenová brzy představit.

Jsou již nějaké náznaky, co by měl obsahovat?

Paní von der Leyenová řekla, že chce mít pro klíčové iniciativy legislativní základ do 100 dnů fungování své Komise. Víme také, že si klade ambiciózní cíle, ale přesně nevíme, co tam bude, proto bych se v tuto chvíli vyhnula jakýmkoliv spekulacím. Jsou ale některé záležitosti, které už rozpracovala minulá EK a ve kterých se bude pokračovat.

Bude dál platit, že Evropa by měla být do roku 2050 uhlíkově neutrální?

Většina evropských států má v této oblasti ještě mnohem ambicióznější cíle. Evropa by se podle nich měla k tomuto cíli posunout už v roce 2030. Nicméně pořád je tady několik států, které na to ještě nejsou připravené, a k nim patříme my. Dnes už všichni chápou, že se k roku 2030 budeme muset posunout, ale nikdo přesně neví, co by dodržení takového závazku znamenalo. Ne pro všechny státy to totiž znamená totéž. Pro průmyslové země, jako jsme třeba my a Polsko, to bude představovat mnohem více práce a mnohem větší zátěž než pro státy, které se zaměřují na finanční služby, jako je třeba Lucembursko. Zatím je to všechno v rovině politických závazků, jednotlivá opatření a dílčí cíle si budeme muset ale napřed pojmenovat a říct si, jak jich chceme dosáhnout. Půjde o dramatické změny všech výrobních procesů.

Jsou ty země, které by měly s rychlejším přechodem k čisté ekonomice menší problém, ochotny přispět na transformaci u těch, pro které to bude komplikovanější?

Myslím, že ty státy, které to opravdu tak moc chtějí a pro které je snadnější toho dosáhnout, jsou připravené pomoci podílet se na dosažení úplné neutrality v celé Evropě. Zdůrazňujeme, že se musíme bavit o dosažení neutrality v EU jako celku, nikoliv v každém jednotlivém členském státě.

Jak by taková pomoc mohla vypadat?

Debata o ní je zatím hodně v začátcích. V prvé řadě bude třeba vyčíslit, kolik to všechno za celou EU bude stát, což budou jistě astronomické částky. Pak je třeba shromáždit požadavky jednotlivých členských zemí. A konečně bude třeba navázat to všechno na víceletý finanční rámec, protože ten by měl obsahovat všechny prostředky, se kterými EU hospodaří. Pro nás jako čistého příjemce z rozpočtu EU jsou dnes důležité tradiční politiky, zejména kohezní politika a společná zemědělská politika. Jde tedy o to, jakým způsobem do rozpočtu začlenit požadavek na realizaci této klimatické ambice tak, aby to tyto tradiční politiky dramaticky neohrozilo. Už tak na ně budeme v novém rozpočtovém období 2021–2027 dostávat méně – jednak proto, že se nám odchodu Velké Británie z EU, kterým se výrazně sníží příjem prostředků do evropského rozpočtu.

Takže nějaké další prostředky od zemí, které nebudou mít s přechodem problém?

Hovoří se o novém nástroji v rozpočtu právě na realizaci společných
klimatických cílů; minulá EK ho nazvala Just Transition Fund. V případě, že tento fond vznikne, bude ale třeba určit časový rámec – jestli to bude nástroj na sedm let, jako víceletý finanční rámec, nebo na celou dobu až do roku 2030.

V souvislosti se snahou snižovat emise se v celé Evropě skloňuje především mobilita. Lze očekávat nějaká konkrétní omezení pro automobilový průmysl ze strany EU?

Myslím, že u elektromobility nikdo neočekává, že by byl co nejrychleji vyměněn kus za kus, spalovací motor za elektromotor. Klíčové v tom budou nové technologie, které se budou lišit podle potřeb a podmínek, jiné budou ve městech, jiné se budou užívat na dlouhé vzdálenosti. V horizontu deseti let se může dramaticky změnit celospolečenský vztah k autům, která nejenže nebudou mít řidiče, ale třeba ani vlastníka. A to všechno se samozřejmě dotkne i výrobců.

Jak to ještě může ovlivňovat EU – kromě toho, že přijímá legislativu týkající se emisí?

Samozřejmě není úkolem EK nějak dramaticky regulovat ekonomiku. V environmentální oblasti může stanovovat některé minimální standardy, kterými bude nepřímo výrobce nutit do některých procesů, ale je třeba mít na paměti, že legislativu pak musí schválit členské státy. EK má nicméně významný nástroj, kterým podporuje či povzbuzuje rozvoj technologií, a to především v oblasti digitalizace, která s přechodem na čistější ekonomiku také hodně souvisí. Vypisuje řadu tendrů, kterých se mohou účastnit všechny státy EU. Jde o výzkumné projekty, z nichž většina je silně navázána na aplikovaný výzkum. Jedním z největších programů je Horizon, který zahrnuje mimo jiné oblast robotiky. Ta se hodně týká i automobilového průmyslu a Česká republika tady má poměrně silná želízka v ohni. Pojďme se ještě podívat na vnější vztahy EU. Prezident Spojených států uvažuje o zavedení vyšších cel na evropské automobily a automobilové díly.

Jak situace vypadá nyní a co můžeme v této oblasti čekat od komisaře pro obchod Phila Hogana?

EK má silný mandát pro vyjednávání s USA, ale je tady problém, že samy členské státy EU se někdy neshodnou. Od komisaře Hogana mám velká očekávání, myslím, že může být v této agendě velmi úspěšný a že se s ním shodneme na prioritách. Pochází totiž z Irska, což je malá otevřená ekonomika, stejně jako my, takže bude prosazovat takové cíle, které by volný obchod co nejvíce podpořily. Bude však muset najít nějaký nekonfliktní vztah s Trumpovou administrativou. Musíme si ale také zvyknout, že pro Spojené státy už není Evropa klíčový partner, takže nemůžeme počítat s preferenčním režimem. Jsem nicméně přesvědčena, že pan Hogan je na tvrdší vyjednávání velmi dobře vybaven.

Co můžeme čekat od nové EK, pokud jde o vztahy s Čínou?

Tam to vyžaduje trochu jiné kompetence. Jednak je třeba donutit Čínu, aby umožnila evropským firmám prorazit na svém trhu. Dále je třeba od čínské strany stále vyžadovat plnění vysokých standardů, pokud jde o dovoz jejich výrobků. A pak je tady ještě další rovina, a to je potřeba podpořit evropské firmy, aby dokázaly soutěžit s čínskými na trzích mimo Evropu, například v subsaharské Africe.

A nakonec možná to nejdůležitější. Jak vidíte budoucí vztahy EU a UK po odchodu Spojeného království z Evropské unie?

Cílem EU‑27 je mít s UK i po brexitu co možná nejlepší vztahy. Nejprve je ale zapotřebí dořešit otázku samotného vystoupení. Teď jsme v momentě, kdy se zdá být vyloučený brexit bez dohody, který by se na procesu následného vyjednávání negativně podepsal. Budoucí vztah EU a UK by měl být založen na komplexní dohodě o volném obchodu s nulovými celními sazbami a kvótami mezi EU a UK. Jednání o něm budou probíhat během tzv. přechodného období, které začne běžet po formálním vystoupení UK z EU a podle stávajícího nastavení bude trvat do konce roku 2020. Pokud jde o časové hledisko, je zatím obtížné cokoliv předvídat. Je nicméně velmi pravděpodobné, že přechodné období bude muset být prodlouženo. Jednání budou určitě složitá, neboť všechny oblasti, kterých se bude dohoda týkat, jsou na sobě vzájemně závislé. Jen pro srovnání, analogická obchodní dohoda EU s Kanadou se dojednávala sedm let.

Jaká je vlastně agenda státní tajemnice pro evropské záležitosti?

Má agenda je značně různorodá, těžko ji shrnout do jedné věty. V první řadě musím poskytovat podporu premiérovi v jeho roli nejvyššího zástupce ČR ve strukturách EU a člena Evropské rady (ER). Mám k dispozici tým, který se zabývá jednotlivými evropskými politikami, mimo jiné koordinací pozic ČR, a také komunikací o evropské agendě. V současnosti nás nejvíce zaměstnávají institucionální záležitosti okolo nové Evropské komise, nový víceletý finanční rámec a pochopitelně brexit. Plním také funkci, které se říká šerpa člena ER. Jde o osobu, která při zasedání ER doprovází premiéra, zajišťuje potřebné materiály, stanoviska k jednání a podobně. Šerpové se vzájemnou komunikací snaží usnadnit a urychlit debatu premiérů.

Autor: Libuše Bautzová

rozhovor byl publikován v časopisu Český autoprůmysl 5/2019 , celé číslo časopisu najdete zde [