Udržitelné materiály: Auta k sežrání

18. 3. 2022 / Vyrábět chytrá a pohodlná auta, která nezatěžují životní prostředí exhalacemi, už nestačí. O větší důraz na udržitelnost si stále hlasitěji říkají i samotné materiály použité při výrobě. To se týká jak karoserií, tak zejména vybavení interiéru vozů. Alternativy k dosud používaným plastům na jedné straně a zvířecím kůžím na straně druhé můžou být někdy překvapivé. Ale připravme se, bude jich stále víc. I těch, kterým běžně říkáme „potraviny“.

V mimořádně úspěšné knize Roba Granta z roku 2003 „Neschopnost“, která je – dle autora – „románem z nepříjemně blízké budoucnosti“, sice jezdí autonomní vozy a obyvatelé EU si obouvají boty z dýní, na použité rybářské sítě ani cukrovou řepu jako výchozí materiál pro výrobu automobilů tam ale nenarazíte. Inu, nelze všechno předvídat. Než se některé přírodní suroviny či již jednou k něčemu využité materiály můžou stát součástí nového výrobku, musí tomu předcházet mnoho zkoušek a testů.

Nicméně poptávka po vozidlech, která jsou vyrobená a vybavená s ohledem na životní prostředí, ve světě sílí. Narůstá počet lidí, kteří se zajímají o původ textilií a materiálů ve svém budoucím voze. To se týká i – nebo spíše zejména – dražších aut. Pro zákazníky v téhle kategorii může být nejvyšší formou luxusu interiér z kukuřice, konopí nebo cukrové třtiny, stoprocentně bez zvířecích kůží, a pokud se výrobce neobejde bez umělých hmot, pak musí být jedině recyklované a znovu recyklovatelné.

Je jasné, že trend využívání udržitelných materiálů, které mají příznivější uhlíkovou stopu než ty původem z fosilních zdrojů, bude v budoucnu sílit.

Sedačky v Audi e-tron GT mají čalounění z recyklovaných textilií a petek. Foto: Audi

Posezení na kaktusu

Nejspíš už letos na jaře mají mít první zákazníci možnost koupit si elektromobil, který byl zatím představen jako studie Mercedes‑Benz Vision EQXX. Pomiňme pro tuto chvíli, že výrobce slibuje spotřebu v jednotkách kilowatthodin na sto kilometrů, a tudíž ujetí více než tisíce kilometrů na jedno nabití. Na autě, které je zatím konceptem, je i řada dalších zajímavostí.

Aby bylo možné dosáhnout co nejnižší spotřeby, nesmí mít auto zbytečně velkou váhu – už tak je z principu dost těžké kvůli bateriím, i když i ty jsou v tomto voze menší a odlehčené. A odlehčovat lze i jinde. Nejen kvůli váze, ale také kvůli vyššímu zaměření na udržitelnost využívá Mercedes poznatky z přírody a nezbytně nutné umělé materiály doplňuje ekologicky přívětivějšími. Zapojuje přitom i poznatky bioinženýrství.

Na karoserii, v místech, která nutně nemusí být kvůli bezpečnosti pevná, využívá automobilka místo hliníku něco, co lze nazvat „přírodním plastem“. Je vyrobený ze skládkového odpadu, tedy z odpadů z kuchyní nebo ze zahrad, ale taky ze zbytků lepenek nebo dětských plínek s přídavkem směsných plastů. Podle výrobce jde o speciální materiál, který vyvinula izraelská start‑upová firma UBQ Materials.


Poptávka po vozidlech vyrobených s ohledem na životní prostředí ve světě sílí. Stále více lidí se zajímá o původ textilií a materiálů ve svém budoucím voze.

Jestliže tyhle suroviny nevypadají možná na počtení příliš lákavě, v interiéru je to o dost lepší. Tak třeba dveře nemají klasická madla, ale otevírají se pomocí pevných poutek z látky připomínající hedvábí, která je ovšem vyrobená uměle, bez přispění bource morušového, tedy veganská. Také kůže na sedadlech je umělá, přesněji řečeno, není to vůbec kůže. Nahrazuje ji napodobenina vyrobená z rozdrcených kaktusových vláken a části čalounění jsou z materiálu, jehož základem je mycelium, tedy kořenové struktury určitého druhu hub. Přírodní jsou i koberečky, které obsahují sto procent bambusových vláken.

Z moře, z pouště i z lesa

Na podzim loňského roku uspořádala poradenská designérská firma Designworks, která je plně vlastněná společností BMW Group, v americkém Los Angeles výstavu s názvem Materia: Zahrada možností. Jejím smyslem bylo ukázat potenciál biomateriálů a jejich aplikací v automobilové výrobě a současně zdůraznit závazek BMW jít cestou udržitelnosti.

V expozici byla vystavena současná technologická vlajková loď automobilky, elektromobil BMW iX, a právě na něm automobilka dokumentovala možnosti použití široké škály přírodních materiálů, navíc dostupných v Kalifornii. Vtipné na celé prezentaci navíc bylo, že zástupci Designworks upozornili, že osm z těchto přírodních materiálů je dosažitelných v dojezdu elektromobilu na jedno nabití, což je přibližně 300 mil. V dosahu je oceán, poušť i původní lesy.

Designworks při navrhování materiálů pro automobily spolupracuje s výrobci v oblasti biomateriálů, s vědci i s umělci. Do popředí zájmu se dostávají suroviny, nad jejichž využitím v automobilové výrobě by ještě před pár lety výrobci jen tázavě zvedali obočí: mořské řasy, konopí, len, skelety měkkýšů, podhoubí, mech… Záměna klasických materiálů za přírodní nejen snižuje uhlíkovou stopu (rostliny během svého růstu dokonce CO2 absorbují a uvolňují kyslík), ale vozidlo je díky nim také lehčí.

Využití přírodních materiálů snižuje riziko, že by vozy škodily životnímu prostředí poté, co doslouží. Část materiálů navíc může být znovu recyklována. Holger Hampf, prezident BMW Designworks, říká, že cílem jejich snažení je „vyrábět v budoucnu automobily, které jsou plně recyklovatelné a vyrobené pouze z recyklovaných materiálů“. Pro zajímavost, BMW iX používá 30 procent recyklovaného obsahu.

Dva v jednom aneb O rybářských sítích

Také automobilka Audi, člen koncernu Volkswagen, zvyšuje v souvislosti s elektromobilitou důraz na udržitelnost. Jak říkají zástupci společnosti, pro poslední model elektromobilu, Audi e‑tron GT, kompletně redefinovali materiály interiéru. Zatímco právě měkká kůže především na sedadlech byla po léta charakteristickým rysem luxusních značek, nové Audi má sedačky čalouněné materiálem vyrobeným ze zbytkových textilií (asi 15 procent) a PET lahví (35 procent) s přídavkem nezbytně nutného množství nového polyesteru (50 procent). Speciální z toho vytvořená tkanina se jmenuje Kaskade a přestože kůži nepřipomíná ani náhodou, na luxusním vzhledu vnitřku auta to nijak neubírá. Dojem je prostě jen jiný, na čemž se podepisuje také speciální „kaskádové“ štepování na sedadlech.

Nároky na udržitelnost splňují i koberečky. Na rozdíl od Mercedesu, který zvolil jako výchozí surovinu bambus, Audi do e‑tronu GT používá materiál vyrobený z recyklovaných rybářských sítí a průmyslového odpadu.

Recyklované rybářské sítě jsou v současnosti skoro hitem. Při čtení zpráv o udržitelnosti na ně lze narazit u většiny velkých automobilek. Z nich vyrobené materiály se využívají nejen na výrobu koberečků. Například BMW používá v některých modelech přízi Econyl vyrobenou ze starých rybářských sítí a jiného nylonového odpadu nejen na podlahové rohože, ale také na obložení.


„V interiérech se stále častěji využívají staré rybářské sítě.”

Giulio Bonazzi, šéf italské firmy Aquafil, která Econyl vyrábí ve Slovinsku, říká, že produkty vyrobené z této příze se dají po skončení životnosti výrobku, kde jsou použité, znovu recyklovat. „Můžete je recyklovat, kolikrát chcete. To je skutečná udržitelnost,“ hodnotí Giulio Bonazzi, jehož vlákna zdaleka nepoužívá jen automobilový průmysl, ale i některé věhlasné módní domy.

Většina sítí, z nichž vzniká Econyl, pochází z rybích farem. Společnost Aquafil ale založila v roce 2013 ještě se dvěma dalšími partnery nevládní organizaci The Healthy Seas, která by měla zvýšit povědomí o problému opuštěných rybářských sítí znečišťujících oceány. Příspěvkem Aquafilu k této snaze je to, že část rybářských sítí používaných k výrobě nových vláken je vylovená přímo z oceánu.

S kůží na trh? Opatrně

O náhradě přírodní kůže za umělou či za úplně jiné materiály, které minimalizují nebo zcela vylučují použití PVC, už byla zmínka výše. Čalounění ve vozidlech může být částečně z kaktusových vláken nebo z podhoubí, z recyklovaného textilu, z korkových částic.

Land Rover používá už několik let v Range Roveru Evoque pro část interiérového čalounění tkaninu Eucalyptus Melange. Jak sám název napovídá, vyrábí se z eukalyptu, výhradní potravy australského vačnatce koala. Obavy, že by při širším využití tohoto stromu pro účely produkce textilií mohl už tak ohrožený druh vyhynout, nejsou na místě. Eukalypty se vyznačují tím, že rostou velmi rychle a spokojí se přitom s docela malým množstvím vody. Navíc je možné pěstovat je speciálně pro tyto účely – a udržitelně.

Range Rover Evoque používá pro část čalounění tkaninu z eukalyptu. Foto: Land Rover

Zatímco některé automobilky vyloučily kůži pro tuto chvíli jen u některých modelů nebo alespoň používají šetrnější proces při jejich zpracování, jiné už ohlásily konec využívání zvířat pro účely automotive pevným datem, většinou odpovídajícím přechodu na elektromobilitu. Platí to i pro Volvo, jehož všechny nové plně elektrické vozy budou od roku 2025 zcela bez kůže a nahradí je například udržitelné textilní materiály z recyklovaných PET lahví nebo biomateriály na bázi rostlin a dřeva.

Nejde ale jen o čalounění, i samy vnitřky sedadel procházejí dramatickými změnami. Automobilka Ford vyvinula pěnu ze sójových bobů. Toyota k tomu zase využívá cukrovou třtinu. Cestu do automobilového průmyslu si hledá i kukuřice, kokos, ananas, banány nebo fíky. Ultratenká přírodní vlákna z těchto přírodních produktů jsou využitelná k vyztužení plastů. Jejich cennou vlastností je kromě jiného to, že jsou lehčí a pevnější než v současnosti používané materiály.

Pro firmy, které se zabývají vývojem nových, udržitelných materiálů, zejména textilií, se otevírá obrovský prostor. Očekává se, že automobilový průmysl bude v této oblasti hned po bytovém zařízení druhým největším klientem.


IONIQ 5 s kukuřicí a cukrovou třtinou

Zdeněk Borýsek, Senior Interior Designer společnosti Hyundai Motor Europe, říká, že z hlediska použitých materiálů je Hyundai IONIQ 5 určitým průkopníkem, nic ale nebrání postupnému rozšíření těchto materiálů do široce dostupných modelů. „Čím větší je jejich objem, tím levnější je produkce a zpracování,“ říká a dodává, že zastoupení biologických a recyklovaných složek v automobilech výrazně poroste. Každá inovace ale podle něho potřebuje svůj čas, než se dostane od konceptu do masové produkce.

Interiér automobilu Hyundai IONIQ 5. Foto: Hyundai

Jak tedy „tvůrci“ IONIQ 5 pojali udržitelnost, pokud jde o použité materiály?

  • Koberce jsou z Econylu, který je vyroben z recyklovaných rybářských sítí s příměsí dalších materiálů (zbytky koberců nebo oblečení apod.).
  • Do výplní dveří se používá termoplast Paperette, který je nejen stoprocentně recyklovaný, ale také nekonečně recyklovatelný, a to bez ztráty kvality. Na pohled i na dotek připomíná mimořádně jemný tradiční korejský papír nebo textilii.
  • V čalounění sedadel každého vozu nachází uplatnění přes 30 použitých PET lahví, z nichž se vyrábí jemné vlákno. To tvoří asi 40 procent potahů.
  • Barvy, které se používají ve dveřích, na palubní desce a nejrůznějších ovladačích, obsahují asi 13 procent rostlinných složek a olejů, například výtažky z  kukuřice, lněného semínka nebo fazolí. Jejich hlavním přínosem je snižování množství emisí při výrobě.
  • V potazích sedadel je přibližně z jedné třetiny zastoupena přírodně získávaná vlna. Ta dodává interiéru útulnost a také specifickou, příjemnou vůni.
  • V případě, že je IONIQ 5 vybaven koženým interiérem, jedná se vždy o ekologicky zpracovanou kůži. Znamená to, že je vyrobená s úsporným množstvím vody a s použitím rostlinného oleje místo běžných chemikálií.

V horní části palubní desky nebo měkčených částech dveří nacházejí uplatnění vlákna získávaná mimo jiné z cukrové třtiny.


Libuše Bautzová

článek byl publikován v časopisu Český autoprůmysl