11/4/2025
Václav Juříček a Pavel Juříček. | Foto: Brano Group
Jak vypadá firma v polovině generační výměny? Pavel Juříček, předseda představenstva Brano Group, postupně předává holding svému synovi. Václav už nyní plně zodpovídá mimo jiné za celoholdingový vývoj, obchod, za závod v Číně a rozvoj nových trhů včetně USA. Jaké jsou představy otce a syna o dalším vývoji firmy a jak hodnotí současnou situaci v oboru automotive, který je pro ni klíčový?
Dostat dohromady k jednomu stolu otce Pavla a syna Václava Juříčkovi nebylo jednouché. Diáře mají od rána do večera plné, tady navíc proložené cestami do Číny a do USA. Dávat rozhovory nepatří k jejich prioritám. Ale podařilo se.
Rozhovor v centrále firmy Brano Group v Hradci nad Moravicí nemá předem danou pevnou strukturu, a tak začínáme tím, co má zrovna Pavel Juříček na stole. Shodou okolností jeho „oblíbené“ téma ESG, environmental, social a governance, zodpovědnost a udržitelnost.
„Začlenění výkonnosti související s udržitelností do systému pobídek. Prohlášení o náležité péči, řízení rizik a vnitřní kontroly v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti. Charakteristika pracovníků, kteří nejsou zaměstnanci v rámci vlastní pracovní síly podniku. Postupy pro nápravu negativních dopadů a kanály určené pro spotřebitele a koncové uživatele za účelem vyslovování obav,” cituje Pavel Juříček z materiálu, který leží před ním, a kroutí nad ním hlavou.
Jde o podklad k ESRS (European Sustainability Reporting Directive), o povinné standardy EU, kterým musí společnosti přizpůsobit svůj ESG reporting. „Tohle musím do konce roku vyplnit, ke každému bodu musím sepsat nějakou slohovou práci, pak to musí schválit auditor,” dodává Juříček senior. „A pak je další část, kde se doplňuje, jakou uhlíkovou stopu má ten či onen díl či výrobek.“ Výsledná zpráva je určená především pro odběratele, kteří to vyžadují, protože i oni se musí řídit legislativou EU. Při nesplnění by se mohlo stát, že by Brano nebylo zařazováno do tendrů o nové zakázky.
Šéf Brano Group doufá, že odpor firem a tlak, který se šíří z USA, povede k tomu, že se i v Evropě tyhle věci nějak zjednoduší, včetně celého Green Dealu. ESG považuje už od první chvíle za jednu z příčin snižující se konkurenceschopnosti firem v Evropě.
Václav Juříček je v tomto směru smířlivější: „Myslím, že existence nějaké nadnárodní iniciativy, která bude dohlížet na to, aby se společnost chovala udržitelně a minimalizovala uhlíkovou stopu, je v pořádku. Jakou to bude formou, to je diskutabilní. Jako zástupce zaměstnavatele vnímám, že nová pravidla ovlivňují ekonomickou situaci Evropy a že to firmy do jisté míry ohrožuje, ale z pohledu člověka vidím, že důraz na ekologii je nezbytný. Takže mám v sobě takový vnitřní spor.“
Pohled na dodržování pravidel ESG není to jediné, co Pavla s Václavem odlišuje. Nicméně nadešel čas na generační posun a zatím to vypadá, že syn bude pokračovat v otcových stopách, i když možná někde trochu po svém.
Pavel Juříček není v pravém slova smyslu otec zakladatel, firmu Brano vlastní od 90. let minulého století, ale původní továrna na výrobu drobného železářského zboží byla založená už před více než 160 lety. Za třicet let vybudoval nový majitel z malého podniku holding sdružující řadu výrobních a obchodních jednotek s aktivitami na několika světadílech a s portfoliem zákazníků, kam patří všechny významné automobilové firmy.
Záměr přesunout část zodpovědnosti na své potomky oznámil Pavel Juříček už před několika lety, loni začal dostávat tento záměr konkrétní podobu. Jak ale říkají, jdou cestou postupných kroků. Pavel nadále zůstává předsedou představenstva a generálním ředitelem celé Brano Group, Václav je členem představenstva a technickým ředitelem. Co se týče jednotlivých firem ve struktuře, rozdělili si je tak „kdo má k čemu blíž“. Václav má pochopitelně z titulu své funkce na starosti IT a celý vývoj. K tomu je jednatelem v několika dalších firmách. Výrobu zdvihacích mechanizmů a nebo třeba kalírnu SBU Commercial vehicles, Profsvar a další dcery dál řídí Pavel, který má zároveň dohled nad všemi financemi ve skupině.
Václav se na nástup do managementu připravoval řadu let, působí ve firmě už od roku 2011, poté co dokončil studia na Vysokém učení technickém v Brně. O řadě věcí se se svým otcem radí, ale jak nejvyšší šéf Brano Group říká: „Václavovi roste sebevědomí a některé moje rady už mu nejsou po chuti.“
Brano Group zaměstnává víc než 1800 lidí a v roce 2024 dosáhla obratu 6,3 miliardy korun. Ve 13 výrobních závodech v Hradci nad Moravicí, Novém Boru, Mnichově Hradišti, Jilemnic, Litovli, Olomouci a Zubří produkují dveřní systémy a systémy pátých dveří, kapotové systémy, sedačkové systémy, dobíjecí a palivové moduly, pedálové systémy, tažná zařízení, autozvedáky a některé komponenty pro užitková vozidla. Dodávají je většině automobilek po celém světě.
Kromě tuzemské výroby se Brano stále víc orientuje na výrobu v zahraničí, konkrétně v Číně a výhledově také ve Spojených státech. Čínský podnik v Taicangu založil Pavel, ale nyní ho má plně na starosti Václav. Strávil tam dva roky a párkrát za rok tam stále zajíždí – i přesto, že se podařilo najmout tam excelentní manažerský tým.
„V Číně máme postavený green field s výrobní plochou o velikosti 10 tisíc m2, největší ve skupině. V tuto chvíli zde zaměstnáváme 150 lidí a dosahujeme tržeb zhruba 700 milionů korun, což představuje víc než 12 procent tržeb celé skupiny. Výroba je primárně zaměřená na zámkové systémy a příslušenství dveří, kapoty a sedaček. Produkce je určena výhradně pro lokální trh, ať už pro naše celosvětové zákazníky působící v Číně, či pro lokální OEMS, kteří zde již tvoří téměř polovinu tržeb. V následujících letech tady předpokládáme významný růst, kapacita závodu je nyní využita asi na 30 procent. Logicky tak důležitost tohoto trhu významně posiluje,“ popisuje Václav Juříček.
V Číně má Brano i vývojové oddělení, jde o plnohodnotný tým složený pouze z čínských pracovníků. Ve zdejším oddělení R&D, které disponuje i velmi moderní laboratoří, plánují v letošním roce jeho rozšíření na 20 pracovníků. „Náš čínský lokální tým neuvěřitelně roste i z pohledu know-how, tím pádem získávají stále větší autonomii,“ říká Václav Juříček.
V americké Georgii se na start výroby teprve čeká. Hala o rozloze dva tisíce metrů2, kde by se mělo začít vyrábět a kterou bude mít Brano v pronájmu, už stojí. Firma má už delší dobu podepsaný Letter of Intent s lokální spřízněnou českou společností. Nyní již probíhá proces založení nové společnosti Brano v USA. Pavel Juříček očekává, že začátkem dubna by měly být všechny administrativní procesy dokončené.
„Momentálně připravujeme první výrobní linky, které tam budeme odtud alokovat. Linky, na které si děláme vlastní automatizaci, tady sestavíme, otestujeme a pak přesuneme,“ vysvětluje Václav Juříček a dodává: „Zpočátku by měla v Georgii probíhat především montáž našich produktů, v tuto chvíli zamýšlíme zámkové systémy, především sedadel a následně součásti dveřních systémů.“ V budoucnu by se tam mohly přesunout i další projekty. Hlavními zákazníky pro tuto produkci budou Tesla, MAGNA a jedná se i s General Motors.
Pavel Juříček často srovnává ceny elektrické energie v ČR a v USA a poukazuje na velkou konkurenční výhodu Spojených států. Ceny energie ale byly při rozhodování o zahájení výroby v Americe jen jedním z faktorů. „Tesla je dlouholetý zákazník, pro kterého vyrábíme i v Číně a z České republiky dodáváme pro jeho závody v Berlíně a v Austinu, logické ale je, abychom byli blíž jeho americké výrobě,“ vysvětluje šéf Brano Group.
Zahájení výroby v Americe a další rozvoj v Číně jsou teď hlavní úkoly, na které se chtějí soustředit.
Loňský rok byl pro Brano poměrně úspěšný, a to, jak říká Pavel Juříček „navzdory ceně energií, které jsou u nás nejvyšší na světě, a neustálým regulacím ze strany vlády a EU“. Jako další problém vidí nedostatek technických pracovníků. Všechny tyto omezující faktory budou působit i letos.
Už v prvních měsících roku se museli v Branu potýkat s tvrdou realitou, když jeden z odběratelů, Stellantis, v podstatě den ze dne snížil odvolávky na únor o 40 procent a na březen a duben o patnáct. V tu chvíli je nutné okamžitě zrušit odvolávky směrem k jejich dodavatelům a začít plánovat, kam přesunout lidi, kteří nebudou mít co dělat. „Jsme už dost zvyklí, že se to děje, ale takhle špatné to nebylo ani za finanční krize v letech 2009 a 2010,“ říká dlouholetý manažer.
„Letošní rozpočet jsme postavili, řekl bych, na realistickém pesimismu. Když se díváme na to, jak jedou, či spíš nejedou automobilky, očekáváme, že letos to bude horší než loni,“ předpovídá Pavel Juříček. Václav mu lehce oponuje: „Nebyl bych tak pesimistický. Automobilovému průmyslu se nedaří, ale my nejdeme s tržbami tak dolů jako celý sektor. Máme rozumnou rentabilitu a růst se nám přesouvá do dceřiných firem a na nové trhy. V oblasti dodavatelů automotive bude podle mě klíčové právě získat víc globálních příležitostí.“
Václav Juříček mírní obavy z letošního roku poukazem na projekty s vyšší přidanou hodnotou: „Pracujeme se zákazníky na významných projektech ve všech strategických oblastech, ať už na dveřních systémech, kokpitových systémech, či na příslušenství, primárně na tažných zařízeních. Tyto výrobky mají směřovat na globální trh. Myslím, že tento rok přinese také několik velmi zajímavých akvizic.“
Brano Automotive Parts v Taicangu, zleva ředitel nákupu Brano Group Petr Škrobánek, Václav Juříček a generální ředitelka Brano China Eva Xia. | Foto: Brano Group
Starší generace to má ještě pod kůží: Brano zavírá samo. Na poměry začátku minulého století chytrý systém, který sám zavřel dveře. Ikonický zavírač běžných dveří už v Branu nenajdete. Dnešní výroba je z 99 procent zaměřená na automotive. Produktová paleta je široká a skládá se z komplexních výrobků včetně prvků elektroniky a mechatroniky.
„Dodáme například soft closing systémy pátých dveří, ovládání pátých dveří se zpětnou kamerou, pedálová ústrojí včetně brzdových válců a akcelerátoru. Některé aplikace dodáváme formou JIS (just in sequence, stabilní dodávky ve správném množství ve správný čas přímo na linku – pozn. red.), což vyžaduje i značné know-how z pohledu IT a logistiky. Část přidané hodnoty tak tvoří i služba, která je s výrobkem spojená,“ uvádí příklady Václav Juříček.
Jako nový technický ředitel nastoupil se strategií „Opening the door to the future“, což má od hesla Brano zavírá samo opravdu daleko, i když původ obojího je stejný. „Snažíme se otevírat dveře do budoucnosti, a to nejen z hlediska našich produktů, kde doslova otevíráme dveře dnešních vozidel, ale i z hlediska přístupu k obchodu a k vývoji. Proto je pro nás nesmírně důležité sdílet best-practise a know-how z jiných trhů, jako například z Číny, kterou můžeme dnes vnímat do jisté míry jako vzor, co se týče obecně inovací na trhu přepravy,“ vysvětluje podstatu nové strategie Juříček mladší.
Velký význam mají pro firmu její vývojová oddělení, a to jak v Hradci nad Moravicí, tak to čínské. Připravuje se otevření dalšího centra, a to v Ostravě vedle Vysoké školy báňské.
Jakkoliv Pavel (více) i Václav (méně) připouštějí, že evropský automotive je ve vážných problémech, o tom, že by firmu začali převádět na jinou výrobu, neuvažují. Ne že by se o tom ale nebavili. „Víte, je to takový rozjetý vlak. Jedete, připojujete nebo odpojujete vagóny, nebo je modernizujete, ale nemůžete ten vlak opustit. Technologicky ani myšlenkově,“ popisuje svůj postoj Pavel Juříček. Říká, že začali rozvíjet určité projekty ve zdravotnictví, ale to už ne pod střechou Brana.
„Diskutovali jsme třeba o letectví,“ přidává k tomu Václav. „Výroba pro automotive vás vyšvihne do velké profesionality a naučí vysoké kvalitě, takže takový přesun je určitě možný. Ale nahradit najednou šest miliard v byznysu jiným průmyslem by byl běh na dlouhou trať,“ dodává Václav.
„A já automotive věřím, i když třeba bude mít jinou podobu. Už teď máme nominace na dodávky pro robotaxi Tesla. Nebo bude víc naší produkce směřovat do komerčních vozidel – už dnes dodáváme pro Man, Scanii, DAV, Iveco a další značky. Taková logistika bude pořád potřeba, nezačnou hned všechno přepravovat drony,“ je si jistý Václav Juříček.
Budoucnost firmy Brano se ani jeden z Juříčků nebojí.
Než Pavel zcela předá firmu Václavovi, určitě se ještě mnohokrát pohádají. Třeba obecně kvůli stylu řízení firmy. Pavel je typ manažera, který musí mít všechno detailně pod kontrolou. Každé ráno obchází závod, aby na vlastní oči viděl, jak všechno šlape. Řídí se heslem, že správný manažer kouká jedním okem pod sebe a druhým okem do dálky.
To Václav nedělá, je zvyklý delegovat.
„Myslím, že to je generační záležitost. Minulá generace měla sklon k mikromanagementu. Já to vnímám jinak. Podle mě lidi z principu nechtějí úmyslně dělat chyby a působit problémy. Chci jim nechat prostor, aby se sami realizovali a našli smysl ve své práci,“ uzavírá Juříček junior.
