16/9/2024
Příčiny hospodářské slabosti Německa mají strukturální povahu. | Ilustrační foto: Shutterstock
Německo se často popisuje jako „hospodářská lokomotiva Evropy“. Země s obrovským průmyslovým potenciálem, silným výzkumem, vysoce kvalifikovanou a dobře placenou pracovní silou, světová exportní velmoc. A také prvořadý partner Česka, který se však v posledních letech z mnoha důvodů dostal do vážných problémů. Ona lokomotiva ztratila páru a hospodářské zotavení je v nedohlednu.
Hospodářský růst Německa vázne, země klopýtá. Jako jediná ze skupiny G 7 loni zaznamenala meziroční pokles hrubého domácího produktu (HDP) a letos si v tomto klubu opět vede nejhůř. Vládni koalice v Berlíně tvořená sociálními demokraty (SPD), Zelenými a svobodnými demokraty (FDP) se od samotného svého počátku zmítá vnitřními rozpory kvůli rozpočtu, energetice, migraci a dalším věcem. Proto se jí také nedaří prosazovat klíčové změny – zmírnit daňovou zátěž, zjednodušit spletitou byrokracii, stanovit klíčové investiční priority.
Vládní neschopnost účinných akcí na vnitropolitické scéně nahrává extremistům, v prvé řadě pravicově populistické Alternativě pro Německo (AfD). Před blízkými volbami ve třech východoněmeckých zemích se její preference v bývalé NDR pohybují nad 30 procenty. Tento fakt zneklidňuje firmy v Německu, u zahraničních investorů pak vyvolává otázku, nakolik stabilní a důvěryhodná tato země bude.
Vedoucí německé ústavy pro hospodářský výzkum na počátku letošního roku ve společné zprávě konstatovaly, že „hospodářství churaví“, na začátku léta některé z nich uvedly, že „letošní zotavení bude jenom pozvolné“. Ale pak přišla koncem července předběžná zpráva Spolkového statistického úřadu, podle které se ani pozvolné zotavení nekoná. HDP se za druhý kvartál ve srovnání s předchozími třemi měsíci snížil o 0,1 procenta a ve stejné míře také meziročně.
Další velké ekonomiky eurozóny jsou na tom letos z hlediska růstového tempa mnohem lépe.
Klesne-li německý HDP za červenec–září ve srovnání se záporným druhým kvartálem opět, dostane se německé hospodářství do takzvané technické recese, což ještě nemusí znamenat nějaký hluboký propad, útlum ale určitě.
„Solidní mezikvartální vzestup přesahující půl procenta němečtí statistikové naposledy spočítali před zhruba dvěma lety. Už delší dobu vše hovoří pro to, že Německo se nenachází pouze v nějakém nepříznivém konjunkturním cyklu, nýbrž četné příčiny jeho hospodářské slabosti mají strukturální povahu,“ konstatuje Michael Hüther z Ústavu pro výzkum německého hospodářství z Kolína nad Rýnem.
Spolková vláda i mnozí ekonomové letos v Německu počítají s meziročním vzestupem HDP jenom o 0,2 procenta, avšak ani toto skromné číslo není jisté. „Dosavadní údaje o hospodářském vývoji vyvolávají v tomto ohledu pochybnosti,“ uvedl prezident mnichovského Ústavu pro hospodářský výzkum IFO Clemens Fuest v podcastu Handelsblatt Today.
Domácí poptávka se ani letos, přibližně čtyři roky po odeznění té nejhorší koronavirové pandemie, zcela nevzpamatovala. Němečtí spotřebitelé totiž stále pevně svírají svoji peněženku. Utrácejí obezřetně, což se projevuje i v rostoucí míře úspor domácností. Jejich výdaje letos zůstávají asi dvě procenta pod úrovní předpandemického roku 2019.
Přitom reálná mzda za letošní první kvartál podle Spolkového statistického úřadu meziročně vzrostla o výrazných 3,8 procenta. Stalo se tak hlavně zásluhou jednorázových výplat (takzvané inflační prémie). Bez nich by reálné mzdy zůstaly pod úrovní roku 2019.
Celková hladina spotřebitelských cen je nyní v Německu přibližně o pětinu vyšší, než tomu bylo před pandemií v roce 2019.
Soukromou spotřebu a spotřebitelskou náladu domácností značně ovlivňuje vývoj na trhu práce. Úřady koncem července evidovaly 2,8 milionu nezaměstnaných. Naposledy jich tolik bylo v listopadu 2020. Průměrná míra nezaměstnanosti vzrostla o 0,2 procentního bodu na rovných šest procent proti 5,7 procenta před rokem.
„Chabý hospodářský vývoj negativně dopadá i na trh práce. Míra nezaměstnanosti před obdobím letních dovolených stoupla víc, než bylo v minulosti obvyklé,“ komentoval situaci Daniel Terzenbach ze Spolkového úřadu práce (BA). Podle něj přibývá také lidí zaměstnaných s přestávkami, příležitostně. Německé statistiky je evidují v kolonce „Unterbeschäftigung“. Koncem července těchto lidí oficiálně bylo skoro 3,6 milionu, o 139 tisíc víc než před rokem.
Rozsáhlé propouštění na příští roky ohlásila například společnost ZF Friedrichshafen, po firmě Bosch druhý největší německý dodavatel automobilových i jiných komponent. Do konce roku 2028 hodlá zrušit ve svých německých továrnách 11 až 14 tisíc pracovních míst.
ZF ohlašující redukci pracovních míst doma současně investuje půl miliardy dolarů do modernizace své továrny v americké Jižní Karolíně (Gray Court), aby v ní mohla vyrábět novou generaci pohonných jednotek pro osobní auta. Má jít například o osmistupňovou automatickou převodovku, vhodnou též pro hybridy nabíjené ze zásuvky. Díky investici přibude několik set pracovních míst – ale ne v Německu.
Jedním z důvodů, proč přibývá lidí bez práce, je rostoucí počet firemních insolvencí. Podle Ústavu pro hospodářský výzkum ve východoněmeckém Halle (IWH) bylo v Německu koncem června hlášeno 1169 úpadků, o 11 procent víc než ve stejné době před rokem a ve srovnání s průměrem za období 2016–2019 dokonce skoro o čtvrtinu víc.
Zadlužené firmy doplácejí na citelně slábnoucí příliv nových objednávek, takže jejich „polštář“ se tenčí. „Zažíváme opravdu špatný start do druhého pololetí,“ míní Cyrus de la Rubia, hlavní ekonom hamburské Commercial Bank.
Mezitím se na nepříznivou stranu otočil vývoj několika předstihových indikátorů platných pro celé německé hospodářství. Patří k nim index podnikatelské důvěry zjišťovaný každý měsíc mnichovským IFO v průmyslu, stavebnictví, službách a obchodu. Jde o ukazatel, který vzhledem k hospodářské váze Německa sleduje celá Evropská unie.
Tento index počátkem letošního roku zamířil lehce vzhůru, ale jeho hodnota se od dubna zhoršuje. V červenci klesla na 87 bodů proti 88,6 bodu v červnu a 89,3 v květnu.
Index zjišťovaný přibližně v 7000 podnicích má dvě složky. Manažeři hodnotí jak stávající situaci, tak vyhlídky na následující půlrok (stav objednávek, vytížení kapacit, zaměstnanost, vývoj zásob a další indikátory).
Německé průmyslové firmy v červencovém průzkumu vykreslily v temných barvách především svoji současnou situaci. Zásoba objednávek se jim opět ztenčila, výrobní kapacity jsou v průměru vytíženy na 77,5 procenta, což je o šest procentních bodů méně, než činí dlouhodobý průměr v německém průmyslu.
Uvedené dvojnásob platí pro autoprůmysl. „Tento sektor sklouzává stále hlouběji do krize,“ komentovala stav Anita Wölflová, jež za tento sektor v mnichovském ústavu IFO odpovídá.
S nějakým podstatným zlepšením se podle ní během následujících měsíců počítat nedá. Výrobní kapacity v německém autoprůmyslu jsou v průměru vytíženy na 77,7 procenta, což je o devět procentních bodů méně, než činí dlouhodobý průměr. Víc než dvě pětiny podniků (43,1 procenta) si stěžuje na nedostatek zakázek (v dubnu jich bylo 29 procent). Na velice nízké úrovni jsou také jejich exportní očekávání.
Z výrobních pásů německých automobilek během letošního ledna až června sjelo 2,1 milionu osobních aut, což je meziročně o šest procent méně a ve srovnání s prvním pololetím předpandemického roku 2019 dokonce o 16 procent méně.
Vývoz letos klesl o dvě procenta na 1,2 milionu osobních aut, vyplývá z posledních statistik Svazu německého autoprůmyslu (VDA).
VDA začátkem léta přehodnotil svoji letošní předpověď pro výrobu elektroaut. Měla by se proti loňsku zvýšit o pět procent na 1,33 milionu vozů, z toho zhruba milion připadne na plně elektrické vozy (BEV). V jarní prognóze počítal se šestnáctiprocentním růstem na celkem 1,47 milionu kusů. Výrazná revize směrem dolů se děje hlavně kvůli nečekaně nízké produkci BEV.
Silně znepokojivý je vývoj v subdodavatelském sektoru. Během letošního prvního pololetí v něm vyhlásilo úpadek 20 podniků s ročním obratem přes 10 milionů eur, za srovnatelné loňské období jich byl tucet. V sázce je přes 10 tisíc pracovních míst, vyplývá ze zprávy poradenské firmy Falkensteg, na kterou odkazuje odborný časopis Automobilwoche.
Drahá energie, nedostatek kvalifikovaných pracovních sil i zdlouhavé schvalovací postupy jsou hlavní důvody, proč Německo dlouhodobě trpí odlivem přímých investic. Tamní firmy raději přenášejí část výroby do zahraničí, hlavně do USA, ale také do jihovýchodní a jižní Asie.
Země ztratila přitažlivost i v očích zahraničních investorů, což potvrzují statistiky charakterizující čistý odliv jejich přímých investic. Loni činil 94 miliard eur, o rok dříve 125 miliard a 100 miliard v roce 2021. „Opakovaný odliv svědčí o tom, že nejde o nějaký náhodný jev, nýbrž o první příznak hrozící deindustrializace,“ uvedl Christian Rusche z IWH.
Podle nedávné zprávy tohoto ústavu Německo loni přilákalo přímé zahraniční investice za pouhých 22 miliard eur. Uvedená suma zahrnuje investice do rozšíření či modernizace stávajících kapacit a výstavbu „na zelené louce“, není do ní započten kapitál vložený do firemních fúzí a akvizic.
„Politici nevytvářejí dobré podmínky pro investování. Četné podpůrné programy byly přes noc pod tlakem rozpočtových problémů zrušeny. Pokud se politické rámcové podmínky nezlepší, proces dendustrializace se výrazně zrychlí,“ varuje v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung Rusche.
Kancléř Olaf Scholz na návštěvě jednoho z významných německých podniků, výrobce zdravotnické techniky Siemens Healthineers, letos v červenci. | Foto: Siemens Healthineers
Kriticky se k vládní investiční politice staví také šéfka Spolkového svazu energetiky a vodohospodářství (BDEW) Kerstin Andreaeová. Má-li se v Německu opravdu prosadit ona „Energiewende“ (přeměna energetiky bez jádra a výhledově i uhlí), jsou nezbytné obrovské investice. Svaz je do roku 2030 odhaduje na 721 miliard eur a do roku 2035 dokonce na 1,2 bilionu eur. Jinak nebude možné splnit dlouhodobé klimatické cle. „Nejde jenom o masivní výstavbu solárních a větrných parků, ale také rozvodných sítí a vodíkových kapacit,“ upozornila Andreaeová. Podle ní musí do tohoto sektoru masivně investovat hlavně stát, soukromý kapitál prý představuje jenom doplněk. Avšak odkud má stát brát zdroje, neříká.
Jedním z mála světlých bodů na německé hospodářské scéně je rozvoj farmaceutického průmyslu, který dlouhodobě zvyšuje výrobu, přidanou hodnotu i zaměstnanost a láká zahraniční kapitál. Jako poslední v něm významný projekt ohlásil francouzský koncern Sanofi, který ve Frankfurtu nad Mohanem, kde vyrábí od roku 2005 inzulín, investuje do nové kapacity 1,3 miliardy eur.
Americká společnost Eli Lilly začátkem letošního dubna položila základní kámen k výstavbě nové továrny za 2,3 miliardy eur ve městě Alzey (Porýní-Falc). Plánuje v ní vyrábět přípravky na léčbu cukrovky i na hubnutí.
Spolková vláda to pochopitelně vítá a věří, že po investicích do výroby léčiv přijdou i projekty v dalších odvětvích. Po ruce již má několik příkladů. Americký Intel letos v únoru podal žádost o povolení k výstavbě dvou obřích čipových fabrik v Magdeburku (Sasko-Anhaltsko). Svůj investiční záměr v hodnotě až 30 miliard eur (z toho německý stát dá asi 10 miliard eur) potvrdil už koncem března 2022. Souhlas k finanční účasti německého státu ještě musí dát Evropská komise.
Není však stoprocentně jisté, že se megaprojekt uskuteční. Intel spadl do hluboké ztráty a hodlá po celém světě zrušit až 15 tisíc pracovních míst. „Bude nové fabriky, které ve východním Německu plánuje, vůbec ještě potřebovat?“ kladou sugestivní otázku německá média.
Projekt za 10 miliard eur u saských Drážďan spolu se třemi partnery chystá tchajwanský výrobce čipů TSMC (ohlášen loni v srpnu). Americký Microsoft v únoru sdělil, že v Kolíně nad Rýnem do cloudových služeb a infrastruktury potřebné pro rozvoj umělé inteligence během dvou let investuje 3,2 miliardy eur. Jako poslední ohlásil rozsáhlý projekt koncem června americký Amazon, který hodlá v Německu do cloudových a dalších internetových služeb postupně investovat až 10 miliard eur.
Vládní podpůrná společnost GTAI (Germany Trade & Invest) i na základě těchto faktů dospěla k závěru, že Německo se bez ohledu na svůj chabý hospodářský růst, drahou energii, vysokou daňovou zátěž a rozbujelou byrokracii opět těší důvěře zahraničních investorů.
Kritické hlasy ale poukazují na to, že Německo dlouhodobě postrádá pravidelný příliv zahraničních investic do menších projektů, a na tom nemůže několik mamutích plánů nic podstatného změnit.
Hospodářské noviny
článek napsal pro magazín Český autoprůmysl
