14/8/2023
Investiční pobídky. | Foto: Shutterstock
Od začátku existence systému investičních pobídek v ČR v 90. letech bylo jejich udělování vždycky nejen ekonomická, ale i politická záležitost. Podpora projektům se stávala opakovaně předmětem někdy i ostrých diskuzí a zákon se mnohokrát měnil. Poslední novela zákona o investičních pobídkách z roku 2019 vnesla do systému subjektivní prvek, když dala vládě možnost rozhodnout o udělení či neudělení pobídky v podstatě dle libovůle. Nyní je v procesu schvalování další novela, která přináší některé pozitivní změny. Pokud jde o transparentnost, ta ještě není úplná.
V polovině července schvalovala vláda mimo jiné balík žádostí o investiční pobídky. Z deseti předložených nakonec prošly dvě: společnost Crytur, výrobce komponentů pro čipy, a ROCKWOOL, který produkuje technické izolace. Přitom i osm dalších splnilo kritéria daná prováděcím předpisem k zákonu o investičních pobídkách, nařízením vlády z roku 2019 – jinak by je ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vládě na stůl ani nepředkládalo. Každá z deseti výše zmíněných žádostí předložených ostatním ministrům už ale měla od rezortu průmyslu vyjádření, zda je doporučuje schválit či zamítnout.
Jak to tedy je s investičními pobídkami? Kdo o ně může žádat a kdo ne? A přispěje novela zákona, která je právě v procesu schvalování, k větší transparentnosti při procesu rozhodování o podpoře projektů?
Na pobídky mají podle zákona o investičních pobídkách nárok jak zahraniční, tak i české subjekty, a to jak na trhu nové, tak expandující. Pobídky se udělují firmám v oblasti zpracovatelského průmyslu, technologickým centrům a centrům strategických služeb.
Kritéria, na základě kterých se investor kvalifikuje jako (potenciálně úspěšný) žadatel, jsou uvedena v prováděcím nařízení k zákonu. Tyto parametry by měly korespondovat s představou vlády o podporovaných projektech.
Základními podmínkami, které musí splnit investor v oblasti zpracovatelského průmyslu, jsou výše investice, počet vytvořených pracovních míst a počet zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním, region, kde bude investice umístěná, spolupráce na výzkumu a vývoji a některé další. Investor také musí slíbit (a poté splnit), že aktivita přinejmenším v uvedeném rozsahu bude zachována po dobu nejméně pěti let. Pro základní kvalifikaci mezi žadatele o pobídky neplatí žádné omezení, co se týče druhu zpracovatelského průmyslu, žádný sektor není vyloučen.
V současné době je v platnosti zákon o investičních pobídkách z roku 2019 (respektive jde o několikátou novelu zákona z roku 2000), který poprvé od zavedení této formy pobídek v České republice významně změnil způsob rozhodování o tom, kdo pobídku dostane. Zatímco dříve platilo, že žadatel, který splní podmínky dané zákonem a doprovodným nařízením, dostane investiční pobídku automaticky, nyní mají úředníci možnost všechny žadatele ještě přehodnotit ze svého subjektivního hlediska.
To potvrzuje i samo MPO. „Ministerstvo průmyslu a obchodu předkládá vládě všechny projekty, které splňují minimální zákonné parametry. Vláda projekty vyhodnocuje na základě vlastní úvahy a s udělením podpory může souhlasit či nesouhlasit,“ sdělil Českému autoprůmyslu Marek Vošahlík, vedoucí tiskového oddělení ministerstva.
„Skutečnost, že od roku 2019 schvaluje po splnění všech podmínek každou žádost ještě vláda, má několik problémů. Jednak se tím celý proces významně prodlužuje, a to z dřívějších zhruba čtyř měsíců na dnešních dvanáct, jednak to vnáší do systému značný prvek netransparentnosti a nejistoty pro investory,“ hodnotí současný stav Ondřej Votruba, ředitel Sdružení pro zahraniční investice (AFI).
Faktem je, že ke každé neschválené investici vláda připojuje stručný jednovětý důvod, proč se rozhodla investora nepodpořit. Bývá to třeba nízká technologická náročnost, omezený dopad na region a stát, nedostatečná přidaná hodnota, absence spolupráce s vysokými školami či nedostatečná výše průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců.
Mezi neschválenými projekty byly v červenci mimo jiné firma na zpracování plastů, digitální marketing, či na výrobu potravinových doplňků.
Červencový balík pobídek byl v letošním roce už druhý, který měla vláda na stole. V prvním bylo také deset projektů, z nichž schváleny byly dva. Loni prošel ze třinácti projektů jeden. Další žádosti o pobídky se budou podle MPO schvalovat v září.
Zástupci odmítnutých investorů většinou nemají zájem záležitost veřejně komentovat. Jeden příklad z minulosti ale můžeme uvést. V červenci 2021 požádala královéhradecká biotechnologická firma GENERI BIOTECH po splnění všech legislativou daných podmínek o investiční pobídku na „Rekonstrukci, rozšíření provozní budovy a zásadní změny celkového postupu výroby in vitro diagnostických prostředků“. Na rozhodnutí čekala do září 2022, kdy přišla odpověď z MPO se zdůvodněním, že „akce nebude kompletně realizována v hospodářsky a sociálně ohroženém území“.
„Vnímal jsem to jako facku od vlády, která zjevně hledala zdůvodnění, jak pobídky zamítnout,“ vzpomíná na dobu před rokem Radovan Haluza, šéf GENERI BIOTECH. Firma žádala o slevu na dani z příjmu právnických osob po dobu deseti let, ale jak říká Radovan Haluza, není zdaleka jisté, že by v té době společnost dosáhla takového zisku, aby pobídka měla smysl. „Projekt tedy realizujeme bez pobídky. Vláda vyslala signál, jak to myslí s podporou malého a středního tuzemského podnikání,“ dodává.
Firma GENERI BIOTECH projekt realizuje, ale podobně jako některé další firmy, myslí si o důvěryhodnosti procesu své. To může odradit i potenciální příští zájemce o investování v ČR.
Individuální schvalování každé pobídky vládou považuje Jan Linhart, vedoucí služeb týkajících se daně z příjmu právnických osob KPMG Česká republika, za velkou slabinou současného znění zákona o investičních pobídkách a chystaná novela podle něho tento problém řeší pouze částečně. „I nadále vláda bude část projektů přímo schvalovat. U zbývající části projednávané na úrovni ministerstev není známa metodika, podle které budou projekty posuzovány. Je zde tedy velké riziko netransparentního rozhodování, proti kterému navíc mají investoři pouze omezené možnosti obrany,“ říká Jan Linhart.
„Doposud obecné konstatování o zájmu podporovat investice přínosné pro stát postrádá srozumitelná a měřitelná kritéria a chystaná novela tento nedostatek systému udělování investičních pobídek nemění,“ konstatuje Luděk Hanáček, partner v daňovém a právním oddělení Deloitte Česká republika. „Výklad definice projektů přínosných pro stát se nyní provádí nejvíce nákladných způsobem jak pro stát, tak i investory, a to metodou pokus omyl, kdy až ve zdůvodnění zamítnutých projektů investoři hledají odpověď na otázku, zda jejich projekt je tím projektem, který chce stát podporovat,“ upozorňuje Luděk Hanáček.
Pravomoc ministerstev v rozhodování o podpoře investic se nelíbí ani Ondřeji Janečkovi, partnerovi týmu daňového poradenství EY Česká republika. „Jsem přesvědčen, že dodatečné právo veta ze strany ministerstev by vedlo k tomu, že Česká republika by byla nadále znevýhodněna, neboť investoři nebudou při rozhodování o umístění investice moci s pobídkou počítat,“ říká. A upozorňuje, že za posledních několik let došlo v oblasti investičních pobídek už k celé řadě změn, které vedly k podstatnému poklesu investičních aktivit, když investoři přesunuli svůj zájem do okolních zemí.
Není účelem tohoto textu zpochybňovat rozhodnutí vlády. Naskýtá se ale otázka, zda by nebylo pro všechny strany efektivnější, pokud by se zpřísnila pravidla v nařízení právě v duchu námitek, které se pak ze strany vlády k jednotlivým investicím objevují. Mělo by to hned několik přínosů: ministři, respektive úředníci ministerstev by nemarnili čas přehodnocováním projektů, žadatelům by se zkrátila „čekací doba“ a všem investorům by byl vyslán signál, že udělování pobídek je naprosto transparentní.
Po nápravě, tedy po novelizaci zákona či nařízení, které by vnesly do schvalování opět objektivitu, volala jak řada investorů, tak i lidé z poradenských firem. A novela zákona se opravdu začala připravovat. Jenže ne zcela tak, jak by bylo žádoucí, subjektivní prvek rozhodování v legislativním procesu zůstává.
V novele zákona je zrušena povinnost MPO předkládat každou žádost o investiční pobídku vládě k projednání. Nicméně dotčená ministerstva, což je ministerstvo financí, ministerstvo životního prostředí, ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo zemědělství, se k poskytnutí investiční pobídky stejně budou vyjadřovat a v případě, že shledají investiční akci jako nedostatečně přínosnou pro stát, vyjádří nesouhlas a pobídka nemůže být udělena. Jasná kritéria, podle kterých by se posuzoval „přínos pro stát“, opět chybí. „Než takto neuchopitelné rozhodování určitě by bylo lepší zpřísnit parametry, respektive přidat další podmínky, ale musí to být nějaké měřitelné ukazatele podložené daty. V zákoně by mohly být uvedeny třeba typově i firmy, které nemají na pobídky nárok. Jde o to, aby proces schvalování byl zcela transparentní,“ říká k tomu Ondřej Votruba z AFI.
Vymezit negativně obory či firmy, které nebudou mít nárok na pobídku, by se mohlo ukázat jako problematické. Nicméně v novele zákona se vymezují některé obory naopak pozitivně, s tím, že by mohly mít – v případě schválení – nárok na vyšší podporu. Jde o nově vytvořené kategorie investičních projektů, které reagují na aktuální potřeby České republiky, a to konkrétně v oblasti ochrany zdraví (reakce na pandemii covid-19), výroby čipů, e-mobility a úspory energie.
Agentura CzechInvest, která má po celou dobu existence investičních pobídek na starosti jejich administraci, vyzdvihuje zejména poslední oblast, která má přispět k větší energetické soběstačnosti. „Aktuálně schválená novela nařízení vlády zařazuje mezi takzvané strategické akce produkci výrobků určených k výrobě nebo skladování energie z obnovitelných zdrojů, ke zvyšování energetické účinnosti nebo ke snižování energetické náročnosti budov. Nyní tak bude možné přilákat investice z oblasti fotovoltaických systémů, výroby vodíku, tepelných čerpadel či turbín,“ upřesnil David Hořínek, tiskový mluvčí CzechInvestu.
Nejen k investicím v nově upřednostňovaných oborech, ale i ke všem dalším strategickým investicím (jde o investice do majetku ve výši nejméně dvě miliardy korun, z toho nejméně polovina do nových strojů a současně vytvoření alespoň 250 nových pracovních míst) a investicím s vysokou technologickou náročností se bude i nadále vyjadřovat vláda jako celek.
V těchto případech to má logiku. Kromě slevy na dani můžou tito investoři v regionech s vyšší nezaměstnaností dostat nejen hmotnou podporu na vytvořená pracovní místa a školení zaměstnanců, ale rovněž hmotnou podporu na pořízení majetku až do výše 20 procent uznatelných nákladů. Tento finanční příspěvek na pořízení majetku je přímým nákladem vypláceným ze státního rozpočtu (na rozdíl od slevy na dani z příjmů, která je jinak stěžejní formou investiční pobídky), proto bude mít kabinet možnost posoudit, zda na tento účel prostředky uvolní.
Dodejme, že v oblasti zpracovatelského průmyslu se většina žadatelů nepohybuje v kategorii strategických investic. Po splnění všech podmínek mají nárok na daňovou úlevu a hmotnou podporu na vytvoření pracovních míst. Sleva na dani se uplatňuje po dobu deseti let, což znamená, že investor, aby mohl pobídku čerpat, musí být rychle úspěšný a co nejdříve začít generovat zisk.
Že je u strategických a jinak významných investorů na místě projednání vlády, už bylo řečeno. Vzhledem k tvrdému souboji o investice prakticky na celosvětovém trhu by se ale diskuze v těchto případech měly točit spíše kolem toho, zda je možné pobídku ještě nějakým způsobem okořenit, aby byla větší šance, že investor ji bude realizovat zrovna u nás.
Z kategorie vybraných oborů, které si zaslouží zvláštní zacházení, jsou nyní v ČR aktuální zejména dva projekty, a to investice Volkswagenu v Líních u Plzně do výstavby továrny na baterie do elektromobilů a investice společnosti onsemi do rozšíření výroby čipů v Rožnově pod Radhoštěm.
Zatímco v prvním případě se rozhodnutí ze strany investora stále odkládá, jednání s americkou firmou o způsobu podpory projektu a postupu realizace podle tiskového odboru MPO probíhají. V případě onsemi by podle dostupných informací měla celková investiční pobídka představovat 22,53 procenta nákladů. Veřejná podpora přitom zahrnuje slevu na dani z příjmů a hmotnou podporu pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku.
Nějaký systém investičních pobídek má většina zemí světa. Za našeho největšího konkurenta je dlouhodobě považováno Polsko. Tam je, stejně jako v ČR, možné investiční pobídkou podpořit projekty ve výrobě, výzkumu a vývoji a také tzv. centra strategických služeb. Polsko má pobídky štědřejší než ČR, protože daňové prázdniny tam mohou být až 15 let, hmotná podpora na dlouhodobý majetek (tzv. na CAPEX) až 25 procent, navíc je možné, na rozdíl od ČR, odpustit daň z nemovitosti.
Slovensko, kde je rovněž možné podpořit výše uvedené tři typy projektů, je rozdělené na čtyři zóny (plus Bratislava, kde podporu nelze získat). Pobídky jsou i na Slovensku štědřejší než u nás a v průměru dokonce i velkorysejší než v Polsku. Ve všech čtyřech zónách lze získat daňové prázdniny, hmotnou podporu na CAPEX a také slevu na nemovitost (tento typ pobídky existoval i v ČR, ale byl před časem zrušen). S výjimkou jedné zóny je možné všude získat i hmotnou podporu na pracovní místa (tzv. job grant).
Investiční pobídky v Německu, Polsku, Maďarsku a na Slovensku. | Foto: Mapchart.net
Rovněž Maďarsko podporuje podobné skupiny projektů – a i tam jsou pobídky atraktivnější než u nás. Vedle slevy na dani z příjmu (až na 13 let) disponuje maďarský systém hmotnou podporou na CAPEX a na pracovní místa a také na školení a rekvalifikaci. Dále lze s vládou v rámci tzv. „VIP“ pobídek vyjednat ještě dodatečné hotovostní pobídky.
V Německu je systém velmi komplikovaný, a to jednak proto, že zde do určité míry ještě platí rozdělení na bývalé Východní Německo a Západní Německo (kde značná část regionů není pobídkami podporována), a jednak proto, že vedle spolkového systému podpory postižených regionů (tzv. GRW) existuje ještě podpora na úrovni každé spolkové země, přičemž tyto podpory se mezi sebou liší. Pobídky z GRW si místo daňových prázdnin zaměřují na hmotnou podporu na pracovní místa a strojní vybavení.
Ve všech zemích existuje jako podmínka určitá minimální výše investice či počty nově vytvořených pracovních míst, které si liší v závislosti na konkrétním regionu a projektu. Kompletní porovnání přesahuje rozsah tohoto článku, nicméně obecně lze říci, že ze srovnání zemí V4 vychází Česká republika nejhůř. Kritéria pro pobídky jsou u nás nejpřísnější, a to nejen pro projekty ve zpracovatelském průmyslu, ale zcela extrémně zejména pro projekty ve výzkumu a vývoji. Ty jsou nastaveny tak špatně, že pro získání přímé podpory musí investoři investovat mnohonásobně více peněz a zaměstnat mnohonásobně více lidí než v jiných zemích. Vzhledem ke všeobecně prezentované prioritě lákat především tyto projekty, je to s podivem.
Autor: Ondřej Votruba, výkonný ředitel AFI
V roce 2021 se země OECD dohodly na tzv. minimální globální dani ze zisku právnických osob ve výši 15 procent (označovaná jako tzv. Pilíř 2) pro všechny firmy, které mají celosvětový obrat minimálně 750 milionů eur. Evropská unie v návaznosti na to připravila společnou direktivu, kterou jsou všechny členské země povinné transponovat do národní legislativy do konce roku 2023. Pravidla minimální globální daně se tedy začnou na ČR aplikovat už od 1. 1. 2024, tedy už za několik měsíců.
„Původní, v zásadě chvályhodná motivace byla zamezit minimalizaci zdanění obrovských mezinárodních korporací typu Google nebo Facebook, pravidla však dopadnou i na velké množství podniků čerpajících daňové prázdniny v rámci investičních pobídek a pochopitelně také na velký počet firem, které užívají výhody dvojího odpočtu výdajů na výzkum a vývoj,“ upozorňuje Ondřej Votruba, ředitel Sdružení pro zahraniční investice (AFI).
OECD. | Foto: Shutterstock
Za ránu pro motivační efekt investičních pobídek v podobě slevy na dani považuje tuto připravovanou legislativu i Ondřej Janeček, partner týmu daňového poradenství EY Česká republika, a dodává: „Vláda na tuto skutečnost dostatečně nereaguje a Česká republika tak může být pro nové investice ještě méně atraktivní.“
Podle AFI se první náznak aktivity vlády zabránit devastačnímu vlivu na lákání nových investorů do ČR i fungování řady stávajících firem (zcela bez ohledu na to, jestli se jedná o domácí nebo zahraniční investory) objevily až letos v létě. Na žádost ministerstva průmyslu a obchodu nyní zpracovává AFI materiál, který by měl popsat možná řešení.
Existuje několik možných cest, jak toto omezení legálně obejít a zachovat firmám, které v ČR chceme, nějaké výhody – a tím zůstat z hlediska investičního prostředí konkurenceschopní. „Celá řada evropských zemí některé z těchto cest realizuje. Jedná se třeba o převedení daňových prázdnin na částečnou hmotnou podporu, tedy daňový bonus, slevu na sociálním a zdravotní pojištění či slevu na dani z příjmu fyzických osob,“ uvádí šéf AFI.
Zákon o snižování inflace, který vstoupil v lednu v USA v účinnost, počítá s výdaji téměř 400 miliard USD na energetickou bezpečnost a boj se změnou klimatu. Z této částky by mělo být 270 miliard USD poskytnuto formou daňových pobídek, a to jak pro výrobce, tak i pro spotřebitele. Podpora se tak týká jak investic do obnovitelných zdrojů, tak elektromobility.
K 10. srpnu tohoto roku oznámeno přes 100 projektů v celkové hodnotě 75 miliard USD, a to do výstavby/výroby, které mají vytvořit 63 800 nových pracovních míst. Jde zejména o projekty v oblasti bateriového průmyslu, přičemž se jedná jak o investice amerických firem (Tesla, Ford, GM a dalších), tak zahraničních investorů (LG, Honda, Hyundai, Toyota a dalších). Nejvíce investic směřuje zatím do Georgie, ve státech Georgia a Michigan má být vytvořeno díky novým projektům nejvíce pracovních míst.
Inflation Reduction Act 2022. | Foto: Shutterstock
Projekt s největší hodnotou (5,5 miliardy USD) bude umístěn v Arizoně poblíž Phoenixu. Jde o výstavbu továrny na baterie pro elektromobily jihokorejskou společností LG Energy Solution, baterie pro elektrická vozidla se mají začít vyrábět v roce 2025, v následujícím roce má být spuštěna výroba baterií pro systémy skladování energie. Společnost LG podle NY Times uvedla, že její rozhodnutí bylo částečně řízeno právě zákonem o snižování inflace, který zahrnuje federální pobídky pro výrobu a prodej elektrických vozidel a výrobu baterií ve Spojených státech. Kromě federálních pobídek získávají investoři významné pobídky také na úrovni jednotlivých států.
Je loni přijatý federální zákon, který má poskytnout zhruba 280 miliard USD na podporu domácího výzkumu a výroby polovodičů v USA. Historicky největší investici v této oblasti oznámil tchajwanský výrobce čipů Taiwan Semiconductor Manufacturing Company (TSMC). Slíbil investovat v Arizoně 40 miliard dolarů do závodů na výrobu čipů. Dvě továrny TSMC vytvoří v Arizoně 4500 přímých pracovních míst.
