23/12/2024
Jan Michal, generální ředitel agentury CzechInvest. | Foto: CzechInvest
Tchajwanská TSMC sice neinvestovala v České republice, ale v německých Drážďanech, u nás by se ovšem mohla usadit řada subdodavatelů. Věří tomu generální ředitel agentury CzechInvest Jan Michal a v rozhovoru vysvětluje, co všechno pro to agentura dělá. Na významného investora, který by v ČR postavil gigafactory, si ještě budeme muset počkat. První strategické průmyslové zóny budou podle šéfa agentury připravené Státní investiční a rozvojovou společností v nejbližších několika letech.
Vláda ČR představila na podzim novou hospodářskou strategii země. Je sice dost obecná, ale přesto se zeptám: Kde se tam vidí CzechInvest? Jak může přispět k tomu, aby se Česká republika dostala do roku 2040 mezi top 10 zemí Evropské unie s nejvyšším hrubým domácím produktem na obyvatele, jak si přeje pan premiér?
Je dobře, že ČR má hospodářskou strategii. Důležité je, aby následovaly další kroky. Pokud jde o CzechInvest, pro nás je důležité, že strategie jasně definuje zájem na rozvoji atraktivního investičního prostředí. To je alfou a omegou pro naše fungování.
Vytvořit atraktivní investiční prostředí ale nemůže sám CzechInvest.
To určitě ne, nicméně CzechInvest poskytuje zpětnou vazbu, jak firmy vnímají investiční prostředí v Česku. Některé věci, které musíme zlepšit, jsou už ve strategii pojmenovány. Jde například o zrychlení povolovacích procedur nebo zajištění dostatku disponibilní pracovní síly.
Naše role je pak v pokračování podpory strategických investic, a to včetně těch, které už se v Česku realizovaly, protože 70 procent nově ohlášených investic je právě ze strany firem, které už tady jsou. A je to důležité také proto, abychom snižovali odliv dividend z těchto investic do zahraničí. Proto je také důležité motivovat firmy k reinvesticím zisků. A z hlediska nedostatku pracovní síly také k investicím do automatizace.
Další důležitá věc, kterou strategie obsahuje, je podpora nových začínajících firem, startupů a také spin-offů. Když říkáme, že se stávající model růstu Česka vyčerpal, musíme hledat nové zdroje růstu třeba tady.
Takže z mého pohledu, pokud jde o investice, tak nová hospodářská strategie poskytuje přesně to rámování, které jsme potřebovali.
Souhlasíte s tím, aby se nějakým způsobem podporovaly zejména vybrané sektory?
Strategie definuje několik odvětví. Je to například čistá mobilita a automotive, výroba polovodičů, čisté a udržitelné technologie nebo digitalizace. Můžeme se bavit o tom, jestli to má být ještě něco dalšího, nebo jestli to má mít ještě trochu jasnější cílení, ale za mě jsou tyhle oblasti naprosto v pořádku.
Podobnou cílenou podporu vybraných sektorů realizují všechny klíčové ekonomiky od Spojených států přes Jižní Koreu po Japonsko. Musí to dělat i Česká republika, potažmo celá Evropa. Můžeme se bavit o tom, jestli má být mezi těmi oblastmi ještě něco dalšího, nebo jestli to má mít ještě trochu jasnější cílení, ale za mě je to naprosto v pořádku.
Například pokud jde o výrobu baterií, Evropa už má ale i negativní zkušenosti s vlastními projekty. Například švédská společnost Northvolt, která měla být ukázkou konkurenceschopnosti Evropy v oblasti zelených projektů, má problémy, nedokáže konkurovat levné čínské výrobě. Není to riziko?
Jsme na dlouhé cestě transformace. Současné problémy Northvoltu jsou způsobené tím, že došlo k ochlazení na trhu s elektromobily. Nicméně není pochyb o tom, že elektromobilita se stane v budoucnu jednou z nosných technologií, takže ze strategického hlediska si musí Evropa budovat svou nezávislost, a to zejména na Číně. Nejde jen o baterie, ale také o kritické suroviny pro rozvoj těchto technologií. Samozřejmě, bude to složité. Debaty o těžbě vzácných zemin probíhají v některých skandinávských státech a v regionu střední Evropy by taková věc byla daleko složitější.
Náš handicap je, že jsme propásli určité období, už dávno jsme se měli na podobné investice zaměřit. Tím, že jsme to neudělali, vznikly gigafactory v jiných zemích. Teď se snažíme tuto mezeru dohnat.
Takže snaha o získání významného investora, který by v České republice postavil velkou továrnu na výrobu baterií pro elektromobily, stále trvá.
Ano, jsme v kontaktu s potenciálními investory, kteří by mohli přijít do Dolní Lutyně v Moravskoslezském kraji.
Jenže vytipovaná lokalita v Dolní Lutyni je ještě daleko od toho, aby se tam začala budovat strategická průmyslová zóna. V poslední době se dokonce ukázalo, že je to záplavová oblast.
Ukázalo se, že tam byla i spousta dešťové vody, protože odtoky z pozemků nebyly dlouhá léta čištěny. Možná se tam dostala i další voda. Nicméně ze studií, které připravuje Státní investiční a rozvojová společnost (SIRS), vyplývá, že v případě, že by tam gigafactory vznikala, vybudují se mimo jiné protipovodňová opatření, která současnou situaci zlepší. Ale máte pravdu, že tam jsou i další věci, které bude třeba řešit, například z hlediska dopadů na životní prostředí.
Přesto věříte tomu, že by tam taková zóna vhodná pro velkého investora mohla vzniknout.
Samozřejmě, protože ten pozemek splňuje celou řadu parametrů, včetně energetické a dopravní infrastruktury nebo dostupnosti pracovní síly. My navíc potřebujeme podpořit transformaci Moravskoslezského kraje. A je to také věc celostátního významu.
Zahájení konference Podnikavá budoucnost Česka. | Foto: CzechInvest
Pokud se všechny problémy vyřeší, což ještě nějaký čas potrvá, jak dlouho pak bude trvat, než budete moct investorovi říct „tady je to pro vás připravené, můžete začít stavět“?
Tak určitě to nějaký rok potrvá, ale bavíme se v jednotkách let.
Vy jistě se SIRS, která by byla developerem projektu, spolupracujete. Pomáháte jí vytipovat i další vhodné lokality?
Je třeba si připomenout, proč vlastně SIRS vznikla. Bylo to po zkušenostech se záměrem vybudovat továrnu na baterie v Líních u Plzně. Tehdy se ukázalo, že stát není připravený poskytnout v relativně krátké době strategickému investorovi připravený velký pozemek a že je třeba přistoupit k tomu jinak. SIRS vznikla částečně vydělením z CzechInvestu, a to jako akciová společnost, aby mohla vstupovat do obchodních vztahů, mohla nabývat majetek a investovat do něj – což CzechInvest nemůže.
Takže samozřejmě spolupracujeme a cílem je připravit několik lokalit pro velké strategické investory. Takových lokalit teď má SIRS v hledáčku několik.
Můžete uvést některé?
Jsou například v regionu severních Čech, tam, kde se dříve těžilo uhlí. Další lokalita, o které se bavíme, je průmyslová zóna Cheb II. Tam jsme na jaře podepsali s městem Cheb, Karlovarským krajem a SIRS společné memorandum, které by mělo vést k rozvoji tohoto průmyslového parku a k příchodu vhodných investorů. Může to být investor z oboru automotive, elektrotechniky, polovodičového průmyslu, ale dokážeme si představit i nějakou čistou farmaceutickou výrobu a podobně. Bude to záviset na tom, kdo projeví zájem. Jsme na začátku. V současnosti propagujeme tuto zónu na veletrzích realitních nemovitostí, přes zahraniční obchodní komory v Česku i prostřednictvím našich zahraničních zastoupení.
Pokud by vznikla zóna Cheb II, bude splňovat parametry pro opravdu velkou investici?
Pozemek pro investora do gigafactory by měl být větší než 200 hektarů, chebská zóna má celkem asi 140 hektarů. Reálně se tam tak dá umístit stavba na rozloze pod 100 hektarů. Naším cílem je přivést tam investora, který obsadí alespoň polovinu a zbytek obsadit dalšími firmami.
Říkal jste, že vedete jednání s potenciálními investory ohledně obsazení budoucí zóny v Dolní Lutyni. Co jiní investoři, nejen gigafactory? Mají o Českou republiku zájem?
Jsme v kontaktu s celou řadou investorů. Celkově sledujeme, že ekonomika se začíná trošičku vzpamatovávat a zájem ožívá. Do konce října jsme už letos evidovali 23 žádostí o poskytnutí investičních pobídek, loni to bylo sedm žádostí za celý rok. To je pozitivní zpráva.
Jsou to žádosti od investorů, které taky chceme? Z jakých oblastí?
Z různých. Je tam automotive, elektronický, optický i další průmysl, je tam žádost o pobídky na investici týkající se získávání určitých důležitých materiálů ve stavebnictví.
Samozřejmě to neznamená, že by nakonec všichni pobídky dostali, musí k tomu splnit všechny podmínky ohledně přínosů pro českou ekonomiku.
Rád bych ještě zdůraznil, že investoři v drtivé většině získávají pobídku ve formě daňových úlev, nikoliv přímou finanční dotaci. Daňové úlevy jsou na pět nebo deset let a často investor finanční strop ani nevyčerpá. Poskytnutá podpora se navíc ekonomice rychle vrací, podle našich výpočtů je přínos oproti pobídce až pětinásobný.
Z jakých zemí jsou ti investoři, kteří k nám chtějí?
Je to někdy těžké rozlišit, protože o pobídku často žádá zahraniční firma, která sídlí v jiné zemi než konečná matka. Nejčastěji jsou to firmy z Německa, Nizozemska, Švýcarska a Spojených států. Dále firmy z Japonska a Jižní Koreje a my teď doufáme ve větší zájem firem také z Tchaj‑wanu.
Jsou to většinou nové investice, nebo expanze?
Většina, okolo 70 procent, jsou expanze. Dobrá zpráva je, že u řady těch expanzí současně dochází k posunu do vyšší technologické úrovně, třeba od výroby jednoduchých součástek k výrobě ucelených systémů nebo finálních výrobků.
Nejvýznamnější investicí letošního roku je, nebo spíše má být, investice společnosti onsemi ve výši až dvou miliard dolarů do závodu v Rožnově pod Radhoštěm. Jejím cílem je rozšíření výrobního řetězce pokročilých výkonových polovodičů na bázi karbidu křemíku. Ještě se ale jedná o výši pobídky a zdaleka není všechno zúřadováno. Můžeme ji už brát jako hotovu věc?
Je to proces, který má několik fází. Investor učinil oznámení, že jeho záměrem je investovat v Rožnově pod Radhoštěm, a jak říkáte, teď probíhají jednání o poskytnutí investiční pobídky. Tu musí poté schválit vláda, a je třeba ji také notifikovat Evropské komisi. Investor už nyní činí některé kroky k přípravě investice. Takže to všechno běží najednou. To v nás vzbuzuje důvěru, že se proces podaří úspěšně dotáhnout do konce.
O investiční pobídce se hovoří už několik měsíců, měla by dosáhnout až deseti miliard korun. Je problém v její výši? Nebo proč ještě nebyla vládou schválená:
Průběh procesu a objem a další detaily investiční pobídky bohužel nemůžu s ohledem na zájmy investora komentovat.
Jak už bylo řečeno, pobídku musí schválit také Evropská komise. Ta se teprve formuje, takže to bude představovat taky určitou prodlevu.
Za jednání s Evropskou komisí je odpovědné ministerstvo průmyslu a obchodu. Ale jak já znám evropské instituce, je tam zajištěna kontinuita a práce Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž pokračuje bez přerušení, takže by neměla vzniknout žádná prodleva v důsledku politických změn ve vedení Komise. Do jara by mohlo být vše vyřízeno.
Máme velký zájem o korejské investice v oblasti výzkumu a vývoje, říká v rozhovoru Jan Michal. | Foto: CzechInvest
Česká vláda rozhodla v létě o tom, že nové dva bloky v Jaderné elektrárně Dukovany bude stavět společnost KHNP z Jižní Koreje. Očekáváte v té souvislosti nějaký větší zájem investorů o ČR?
Uzavření smlouvy s jihokorejskou KHNP se očekává na jaře příštího roku. S tím souvisí zapojení českých firem do dodavatelského řetězce v rámci zakázek, které by se mělo pohybovat kolem 60 procent. To je jedna stránka spolupráce.
Tou druhou je rozšíření spolupráce mimo oblast dodávek v oblasti jaderné energetiky, a to nejen ve formě přímých zahraničních investic z Jižní Koreje. Může to být spolupráce mezi výzkumnými institucemi, kde už vzniká řada memorand o spolupráci, nebo i třeba sdílení technologií za předem definovaných podmínek. O investice ale samozřejmě také máme zájem. Prioritou je oblast čisté mobility, zelených technologií a energetiky vůbec a polovodiče.
Máme velký zájem o investice v oblasti výzkumu a vývoje. V České republice je mnoho asijských investorů v oblasti zpracovatelského průmyslu, ale velmi málo těch, kteří by udělali i další krok. A to bychom chtěli změnit. Je tady automobilka Hyundai a pro nás by bylo určitě zajímavé, kdyby přišla z Jižní Koreje i další investice do výzkumu a vývoje v oblasti automotive, třeba do autonomního řízení.
To je zatím pouze váš záměr, nebo už s někým, třeba přímo se společností Hyundai, o tom jednáte?
Zatím jsme ve fázi, kdy jednáme s korejskou stranou o identifikaci potenciálních partnerů pro tato jednání. Vedle už zmíněných oblastí může jít i o biotechnologie, farmaceutický průmysl nebo kolejovou železniční dopravu.
Zmínil jste dříve, že očekáváte větší zájem ze strany tchajwanských investorů. Proč? Zatím nás spíše obcházejí. Tchajwanský výrobce čipů Taiwan Semiconductor Manufacturing Company (TSMC) buduje továrnu v Drážďanech.
Otevřeli jsme letos na jaře na Tchaj-wanu kancelář CzechInvestu a jejím cílem je právě posílení spolupráce v ekonomické oblasti. Nicméně hlavním hybatelem investic, které by k nám mohly přijít, je právě zmíněná investice v Drážďanech, což bude největší továrna na výrobu nízkonapěťových čipů v Evropě. Jde o čipy pro lehkou elektroniku, například do mobilních telefonů, tedy jiné, než jsou ty, které se vyrábějí v Rožnově pod Radhoštěm – ty jsou určené spíše do automobilů. Drážďany se nacházejí velmi blízko Česka, a to je pro nás výhoda. V Ústeckém kraji je k dispozici pracovní síla, která se do tohoto může zapojit, mohou pracovat pro některé subdodavatele, kteří by se tady mohli usadit. Je zde také související chemický průmysl, pro který by to mohla být nová příležitost k modernizaci.
V Brně a okolí jsou zase firmy zabývající se designováním čipů – i pro ty by drážďanská továrna mohla být příležitostí ke spolupráci.
Na konci srpna jsme uspořádali velkou podnikatelskou misi tchajwanských firem, které jsou napojeny na potenciální dodavatele drážďanské TSMC. Se skoro pěti desítkami zástupců těchto firem jsme navštívili Ústí nad Labem, kde jsme se setkali s představiteli města, kraje, i tamního inovačního centra, a ukázali jsme jim také některé potenciální lokality pro umístění jejich výrob.
Jsou to ale jen subdodávky, žádná finální výroba s vysokou přidanou hodnotou, o kterou stojíme.
Myslím, že i subdodávky do perspektivního oboru posunou Ústecký kraj na vyšší úroveň, než je teď. Což má význam i pro celé Česko.
Buďme realisté. Grantová podpora ze strany Německa pro investici v Drážďanech byla pět miliard eur, tedy 125 miliard korun. To je něco, co si Česko nemůže dovolit. Navíc sehrály roli i další faktory, třeba velikost a rozvinutost německého trhu.
Jak se díváte na čínské investice? Má o ně CzechInvest zájem? Jedná s nějakou čínskou firmou?
Čínské firmy už v Česku působí, a to včetně autoprůmyslu, například společnost Nobo Automotive Systems se připravuje v jižních Čechách na výrobu autosedaček pro evropské výrobce aut. Určitě máme i o investice z Číny zájem, ale v některých ohledech je zapotřebí brát v úvahu strategická a bezpečnostní hlediska.
Pokud za námi přijde čínský investor z některé z oblastí, o které máme zájem, tedy technologicky vyspělé činnosti, které by přinesly do Česka nové technologie a vytvořily kvalifikovaná pracovní místa ideálně s přesahem do vývoje a výzkumu, určitě se s ním budeme bavit.
Měl by podle vás čínský finální výrobce automobilů šanci dostat u nás nějakou vysokou pobídku?
Zákon o investičních pobídkách nediskriminuje firmy podle země původu. Pokud společnost založí svoji působnost v Česku, splní všechny další podmínky a její investici na základě našeho doporučení vyhodnotí ministerstvo průmyslu a obchodu a další dotčené rezorty jako přínosnou pro Českou republiku, tak určitě má šanci. Když se bude jednat o velkou, strategickou investici a pobídku v podobě grantu, tam individuálně rozhoduje vláda.
Zajímají se o Českou republiku, respektive Evropu ještě američtí investoři, poté, co můžou těžit z podpory doma v USA?
Samozřejmě, takzvaný zákon o snižování inflace, předloni schválený americkou vládou, vytváří pobídky nové investice i pro návrat amerických investorů do USA, což znamená, že konkurence roste. Sehnat úplně nového amerického investora je těžké.
Ale zrovna největší ohlášená letošní investice, o které jsme už mluvili, onsemi, je právě americká. Není zcela nová, je to právě ten případ, kdy v Česku již přítomný investor dále posouvá svoji výrobu na vyšší technologickou úroveň.
Máte naopak signály o možném odchodu nějakých investorů z ČR?
Stávající investory se snažíme udržet, tomu se CzechInvest musí věnovat více než dosud. Přesuny investic nejsou v ekonomice zcela výjimečná věc, ale nemám žádné signály o odchodu amerických investorů.
Jak si podle vás stojí Česká republika z hlediska atraktivnosti pro investory v rámci EU?
V posledních letech došlo v celé Evropě k určitému poklesu přílivu přímých zahraničních investic. Tedy s výjimkou Francie, kde prezident Macron posílil podporu zahraničních investorů i těch francouzských firem, které se ze zahraničí vrátí domů do Francie.
Pokud jde o země Visegrádu, mezi nimi stále zůstáváme lídrem, a to navzdory dlouhým povolovacím řízením, omezené nabídce pracovní síly a vysokým cenám energií. Ano, v poslední době ohlašují jednotlivé velké investice Polsko nebo Maďarsko, ale agregátní čísla v přepočtu k velikosti HDP nás dosud staví na přední místo.
Taková pozice ale nemusí trvat dlouho, protože například v Polsku zrychlili povolovací řízení. A v kombinaci s dostatečným množstvím volných ploch pro další technologické parky to znamená, že dokážou rychle připravovat průmyslové zóny pro investory.
A je tady ještě jeden rozdíl mezi námi a Polskem: Jsme více selektivní v tom, komu poskytneme investiční pobídky. Zatímco my se soustředíme na vybrané strategické sektory, Polsko je v pobídkách benevolentnější.
Zmínil jste jako jednu z překážek nedostatek pracovních sil v České republice. Máte nějaký návrh, co s tím?
Česko má jednu z nejnižších nezaměstnaností v EU. Což je určitě pro investory také dobrá zpráva, protože to znamená velký benefit v podobě sociálního smíru. Na straně druhé to vyvolává určitou nutnost pracovní migrace. Existují určité vládní programy na to, abychom dokázali do Česka dovézt kvalifikované pracovníky a vysoce kvalifikované experty z jiných zemí.
Osobně si myslím, že to dlouhodobě není úplně správná cesta. Musíme jít jednak cestou automatizace a robotizace a zároveň aktivovat nevyužitý potenciál pracovní síly, který tady máme. To vyžaduje určité přenastavení v rámci sociálního systému. Abych byl konkrétnější, Česko v rámci EU patří k zemím, kde v důsledku rodičovství vypadává z pracovního trhu na dlouhou dobu nejvíc rodičů, převážně žen. Je to téma k diskuzi, jestli u nás máme vytvořené dobré podmínky pro to, aby se matky mohly svobodně rozhodnout, zda se do práce vrátí dřív.
Zatím jsme mluvili jen o podpoře investic, ale CzechInvest má ještě druhou nohu, a to podporu startupů. Souhlasím s tím, že jsou významnou částí ekosystému, ale měl by je podporovat stát? Nejsou od toho rizikoví a andělští investoři? Stát by měl jen vytvářet podnětné prostředí.
Pokud máme hledat nový růstový potenciál české ekonomiky, tak oblast startupů je určitě číslo jedna. A jsem rád, že se toto dostalo i do nové hospodářské strategie.
Vytvoření vhodných podmínek pro tyto investory není úplně jednoduchá věc ani v zemích, kde jsou daleko před námi. Můžeme se inspirovat třeba ve Skandinávii, kde s podporou startupů začali na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale i v Nizozemsku, v Irsku, v Singapuru, v Izraeli a v dalších zemích. Studujeme jejich modely a vybíráme si to, co funguje a co lze realizovat v našich podmínkách.
Dlouhodobá strategie rozvoje průmyslových zón hraje klíčovou roli v přitahování projektů s vysokým inovačním potenciálem, znělo na EXPO REAL 2024, největším evropském veletrhu nemovitostí a investičních příležitostí. | Foto: CzechInvest
Pokud jde o financování, problém v Česku a obecně v Evropě je ten, že tady nejsou rozvinuté kapitálové trhy jako v USA. Rizikového kapitálu je nedostatek a andělských investorů málo. Nicméně i v těch zemích, o kterých se bavíme, existuje určitá podpora ze strany státu, který poskytuje na rozjezd startupů nesrovnatelně větší objem finančních prostředků než u nás.
Podle mého názoru je u nás podpora startupů spíše malá. Máme dnes jeden národní program Technologická inkubace, který disponuje zhruba 150 miliony korun ročně na období pěti let. Tento program doběhne na konci roku 2027. A pak tady máme program na akceleraci startupů a inkubátor Evropské kosmické agentury ESA BIC, ze kterého je možné získat další finanční prostředky. Jednáme také s ministerstvem obrany o možnosti čerpat prostředky z akcelerátoru NATO Diana – to se týká startupů v oblasti technologií dvojího užití a obrany.
Je známo, že ze všech startupů se nakonec „uchytí“ jen maximálně dvacet procent. CzechInvest se ale věnuje jejich podpoře už řadu let, takže určitě máte nějaké příklady těch úspěšných.
Máte pravdu, že neúspěch v této oblasti podnikání je běžný. Jako dnes úspěšný projekt, který CzechInvest podpořil, můžu zmínit například technologický startup Dronetag, který se zabývá dálkovou identifikací a pomáhá řídit provoz bezpilotních prostředků na nebi. Jde o technologii, která je využitelná i v oblasti obrany. Další úspěšné firmy jsou v oblasti umělé inteligence, biotechnologií nebo třeba bateriových úložišť. Samozřejmě ne ze všech se stanou jednorožci, ale i kdyby ze startupu vyrostla firma s tržním oceněním v řádu “jen” stamilionů dolarů, bude to velký úspěch.
