4/12/2023
Výroba ocelových předvalků. | Foto: ShutterStock
Srovnat konkurenční podmínky firem v EU s těmi mimoevropskými a zároveň přispět ke snížení celosvětových emisí CO2. To má za cíl nařízení Evropské komise o zavedení mechanizmu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Dokument vstoupil v účinnost už letos 1. října a firmy, které dovážejí některé vybrané suroviny a výrobky z neunijních zemí, mají nejvyšší čas se o to začít zajímat. V lednu 2024 už budou muset podat příslušnému úřadu první čtvrtletní zprávu CBAM, a bude‑li produkce komodity v zemi výrobce spojena s emisí velkého množství skleníkových plynů, v další fázi zavádění CBAM budou muset zaplatit „uhlíkové clo“. Zatím ale nikdo nedokáže s jistotou říct, jak se tento nový nástroj osvědčí.
V červenci 2021 přijala Evropská komise návrh na zavedení mechanizmu uhlíkového vyrovnání na hranicích, anglicky Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM. Cílem CBAM je vybírat takzvané uhlíkové clo z dovozu surovin a výrobků, jejichž výroba je spojena s emisí velkého množství skleníkových plynů.
V počáteční fázi se bude sledovat sedm skupin výrobků, surovin a energií: cement, elektrická energie, vodík, některé sloučeniny dusíku, hnojiva a amoniak, železo, ocel a hliník. Všechny tyto komodity (které jsou už dnes v EU zatíženy emisními povolenkami, systém EU ETS) musí začít dovozci monitorovat daleko detailněji, než tomu bylo dosud – a to i tehdy, jsou‑li přesvědčeni, že jejich dodavatel vyrábí zelenou cestou nebo si kupuje ve své mateřské zemi emisní povolenky. Všechno bude potřeba mít zdokumentované.
Komodity, kterých se CBAM týká (Sledovaná komodita/Kód KN): Cement / 2507 00 80, 2523 10 00 až 2523 90 00, Elektrická energie / 27 16 00 00, Vodík /2804 10 00, Sloučeniny dusíku / 2808, 2418, 2834 21, Hnojiva a amoniak / 2808, 2418, 2834 21, 3102, 3105, Železo a ocel / 72, 7301 až 7311, 7318, 7326, Hliník / 7601 až 7610. Zdroj: PWC
Seznam komodit, na které se bude vztahovat uhlíkové clo, se bude postupně prodlužovat. Povinnost reportovat údaje a v další fázi také hradit „clo“ se týká v Evropské unii všech importérů, kteří dovážejí uvedené komodity z neunijních zemí, s výjimkou Švýcarska, Norska, Lichtenštejnska a Islandu. Většinou si všichni představí, že půjde o dovoz z Číny a asijských zemí, ale velké porce vybraného „uhlíkového cla“ se budou týkat také dovozu do EU z afrických zemí.
První zprávu o dovezených komoditách budou muset firmy podat v lednu, bude se vztahovat k poslednímu čtvrtletí roku 2023. V tuto chvíli není jasné, zda a jak bude probíhat kontrola, jestli všechny firmy, kterých se to týká, splnily svou povinnost. Pro toto přechodné období neplatí ještě ani žádné restrikce. Registrovat se budou muset dovozci během roku 2025, protože od ledna 2026 bude nařízení CBAM plně implementováno.
Postup zavádění CBAM
Zdroj: EK
„Skutečnost, že v současné době nemají dovozci přímo povinnost se registrovat, neznamená, že by se o postup neměli zajímat. Musí si zjistit, jaká data bude třeba sbírat a naučit se vstupovat do systému,“ říká Aleš Reho, expert na oblast nepřímých a ekologických daní PricewaterhouseCoopers (PWC) Česká republika.
Přestože mnoho věcí je ještě nejasných, jedno jasné je: požadovaných dat od dovozců bude mnoho. Ta základní jsou: celkové množství dovezeného zboží (v tunách nebo megawatthodinách) rozdělené dle druhu zboží a výrobního zařízení, celkové skutečně obsažené emise CO2 v tunách na tunu/megawatthodinu, celkové skutečně obsažené nepřímé emise na tunu (neplatí pro elektřinu), cena uhlíku uhrazená v zemi původu zboží. Ke každému z těchto bodů existuje metodika výpočtu v podobě prováděcích předpisů k nařízení CBAM.
Obstarat si a reportovat spolehlivé a věrohodné informace o uhlíkové zátěži výroby v zemi dodavatele nemusí být jednoduché. Aleš Reho přiznává, že tohle je jedna z nejčastějších otázek jejich klientů. Nicméně osobně je přesvědčen o tom, že to velký problém být nemusí: „Je‑li výrobce z některé třetí země významným dodavatelem do EU nebo i jinam do světa, pravděpodobně svou uhlíkovou stopu už má vypočítanou, protože je stále více odběratelů, kteří to po něm chtějí – takže nebude mít problém data vám dodat. Výrobce, který takové informace zatím neshromažďoval, s tím bude muset začít, jinak se mu evropský trh uzavře.“
V každém případě expert PWC zdůrazňuje, že nastavení komunikace s výrobci komodit i po právní stránce bude základním předpokladem správného reportingu – i když na výrobce samotné se povinnost reportovat ani platit clo vlastně nevztahuje. „Jsme na začátku a teprve praxe ukáže, jak to bude fungovat,“ říká Aleš Reho.
EK také předpokládá, že se získáváním dat nebude problém, přesto příští rok, respektive první tři čtvrtletí bude tolerovat, když budou data jen odhadnutá na základě nějakých Evropskou komisí určených standardních hodnot.
Jinak to ale bude od ledna 2026, až bude nařízení CBAM plně implementováno. Za dva roky bude spuštěný takzvaný mechanizmus ověřování dat akreditovaným ověřovatelem. Tím budou s největší pravděpodobností auditorské firmy, ale i další subjekty, které se zaregistrují na příslušném místě EK a prokážou, že jsou schopni takou činnost vykonávat, tedy měřit uhlíkovou stopu certifikovanými metodami. Výrobce pak získá od ověřovatele ověřovací listinu, jejíž kopii bude přikládat dovozci k reportovaným datům.
Výpočet CBAM (zjednodušený příklad)
Zdroj: PWC
Deklarantům, kteří nepodají zprávu CBAM řádně anebo včas, bude udělena pokuta 10 až 50 eur na tunu nevykázaných emisí.
Jak už bylo řečeno, cílem nařízení CBAM je srovnat podmínky evropských a mimoevropských výrobců. Vychází se z toho, že například v EU vyrobená ocel je logicky dražší, protože producent musí kupovat emisní povolenky, zatímco třeba čínský nemusí (nebo jen za nižší cenu). Komodita z Číny je tak levnější než ta evropská a to je třeba změnit.
Evropský komisař pro hospodářství Paolo Gentiloni před nedávnem na dotaz agentury Reuters ovšem uvedl: „CBAM není o ochraně obchodu. Jde o ochranu klimatických ambicí EU – a snahu o zvýšení úrovně klimatických ambicí na celém světě.“ Cílem je podle něho podpořit celosvětový přechod k ekologičtější výrobě a zabránit evropským výrobcům přesídlovat do zemí s nižšími ekologickými standardy.
Dovozci, budou‑li mít na výběr – určitě budou volit jako dodavatele firmy ty, které produkují výrobky s co nejmenší uhlíkovou stopou, případně platí ve své zemi nějakou obdobu emisních poplatků či kupují emisní povolenky. Takový mechanizmus má zavedený naprostá většina vyspělých zemí, určité ekologické poplatky se aplikují i v Číně.
Nařízení EK je postaveno mimo jiné také na tom, že tlak na výrobce v dodavatelských zemích povede k jejich snaze snižovat množství vypouštěných emisí.
On‑line médium Euractiv.com zjišťovalo v říjnu nálady v evropském průmyslu v souvislosti se zavedením CBAM. Uvádí, že německý chemický a automobilový průmysl protestují proti očekávané byrokratické zátěži, která se od postupného zavádění uhlíkového hraničního cla očekává. Přestože důsledky v tuto chvíli nikdo nezná, zástupci německého chemického průmyslu už nyní varují před „byrokratickým šílenstvím“, které CBAM vytvoří.
Podle zprávy nadnárodního think‑tanku The Conference Board se očekává, že přímé náklady na poplatek za emise uhlíku a dodatečné administrativní náklady z CBAM pravděpodobně vyženou cenu zboží a služeb. Vyšší ceny produktů dovážených do Evropy podle něj ovlivní nákupní rozhodnutí, což může vést k dopadům na globální obchod.
„Bez rychlých kroků k vyřešení administrativních problémů, s nimiž se dovozci začnou potýkat, existuje riziko, že CBAM bude působit jako brzda evropské ekonomiky,“ uvedl Anuj Saush, vedoucí evropského centra ES G v The Conference Board.
Zpráva také zdůrazňuje možné komplikace vyplývající z povinnosti dovozců a výrobců sdílet podrobné informace s vnitrostátními orgány – z nichž některé mohou být důvěrné.
Uhlíkovému vyrovnání na hranicích se sice zjednodušeně říká „uhlíkové clo“, nicméně mechanizmus úhrady za dovezené emise bude fungovat jinak. Dovozci si budou muset s předstihem nakupovat takzvané CBAM certifikáty, tedy obdobu emisních povolenek, se kterými se ale nebude obchodovat. Správní orgán CBAM bude ověřovat, že počet CBAM certifikátů na účtu schváleného deklaranta (tedy osoby, která má oprávnění k dovozu sledovaného zboží na evropský trh, které jí udělil správní orgán CBAM při registraci) na konci kalendářního čtvrtletí odpovídá alespoň 80 procentům emisí obsažených ve všem zboží dovezeném od počátku kalendářního roku.
Od těch subjektů, které si nakoupí certifikátů příliš a budou vědět, že je nevyužijí (platnost certifikátu bude dva roky), určité množství příslušná autorita EK zpětně odkoupí.
Při plné implementaci systému CBAM budou dovozci odevzdávat certifikáty CBAM odpovídající obsaženým emisím deklarovaným v CBAM prohlášení do 31. května zpětně za minulý rok.
Kompetentním orgánem pro agendu CBAM v ČR byla stanovena Celní správa ČR společně s Ministerstvem životního prostředí. Celní správa bude pověřená udělováním přístupu do rejstříku CBAM, který zřídila Evropská komise, přijímáním žádostí o povolení deklarantů CBAM a dohlížením nad plněním povinností při dovozu zboží. Ministerstvo životního prostředí bude provádět kontrolu prohlášení CBAM vzhledem ke vloženým emisím a počtu certifikátů CBAM, které mají být vyřazeny.
Za účelem předkládání čtvrtletních zpráv byl vytvořen CBAM Trader Portal. Přístup do portálu je umožněn pouze dovozcům nebo nepřímým celním zástupcům, kteří jsou zaregistrováni v systému UUM&DS (systém jednotné správy uživatelů a digitálních podpisů v EU), aby bylo při jejich přihlášení zajištěno ověření totožnosti. Vzhledem k tomu, že registrace v systému UUM&DS provádí Celní správa ČR, je nutné si o přístup do CBAM Trader Portal zažádat prostřednictvím elektronického formuláře dostupného na webových stránkách Celní správy ČR v záložce Formuláře online, v části Formuláře celního řízení, pod odkazem Žádost o udělení přístupu do evropského portálu obchodníka.
Další informace budou postupně zveřejňovány na stránkách Celní správy ČR, Ministerstva životního prostřední ČR a Ministerstva financí ČR.
Námi oslovení dovozci dotčených komodit v České republice, mezi něž patří i firmy v automobilovém průmyslu, o nové povinnosti sice vědí, ale zatím jsou v odhadování administrativní náročnosti, nákladů a budoucího cenového vývoje produktů využívajících zpoplatněné skupiny výrobků a surovin opatrní.
ŠKODA AUTO
„Společnost Škoda Auto nakupuje většinu materiálů a dílů pro výrobu od dodavatelů ze zemí Evropské unie, ze třetích zemí dovážíme jen některé výrobky ze železa a oceli, které podléhají mechanizmu uhlíkového vyrovnání. I přesto můžeme potvrdit, že zpracování a podávání zpráv CBAM bude představovat určitou administrativní zátěž a následně od roku 2026 zvýšení nákladů v důsledku ceny uhlíkových certifikátů. Vliv CBAM na klimatické ambice celého světa nejsme schopni objektivně posoudit. Pokud jde o připravenost mechanizmu CBAM, posledních několik týdnů sledujeme legislativní a publikační činnost Evropské komise a snažíme se dělat maximum pro to, abychom dodržovali všechny předpisy.“
VITESCO TECHNOLOGIES
„Co se týče konkrétních komodit a jejich původu, Vitesco Trutnov dováží řadu produktů, zejména ze zemí jako je Čína, Thajsko a USA, konkrétně šroubů, housingů, kroužků a ventilů. V současné době nemáme konkrétní odhady týkající se možného nárůstu cen těchto dovážených komodit v důsledku nového cla. Co se týče přípravy na tento nový mechanizmus, společnost již podnikla první kroky týkající se shromažďování informací a zpracování dat. Zatímco v současné fázi je tento proces relativně jednoduchý, přechod k detailnějším informacím od dodavatelů může představovat významnou výzvu. Pokud jde o administrativní nároky spojené s plnou implementací CBAM a nákupem uhlíkových certifikátů, je předčasné to hodnotit, neboť stále čekáme na podrobnější specifikace a směrnice týkající se tohoto nařízení.“
SVAZ PRŮMYSLU ČR, Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky
„CBAM má potenciál pomoct chránit evropský průmysl před dovozy ze zemí, které nemají oceněné klimatické externality. Pokud by ale nezafungoval tak, jak je dnes předpokládáno, a zároveň dojde k plánovanému omezení volného přidělování emisních povolenek, bude to mít velmi negativní vliv na tuzemské energeticky náročné firmy. Ty by se totiž dostaly do situace, kdy by musely platit negativní externalitu v podobě emisních povolenek, ale nebyly by nijak chráněné před dovozy ze zahraničí (za nižší cenu, ve které toto nebude započteno). Samozřejmě ani fungující CBAM nijak neřeší otázku konkurenceschopnosti evropských produktů na mimoevropských trzích, jelikož svým nastavením je zaměřen pouze na konkurenci v dovozu zboží. To, že s omezením bezplatného přidělování emisních povolenek bude evropská produkce nutně dražší, CBAM a ani jiné předpisy neřeší. Toto považujeme za největší „díru“ v nastavení systému. Co se týká připravenosti firem, dle nám dostupných informací se na to minimálně větší firmy intenzivně připravují. Evropská komise k tomuto účelu připravila celou sadu vodítek, nicméně pro firmy je celý systém minimálně ze začátku náročný. Zejména není jasné, jestli se mu dokážou přizpůsobit výrobci ve třetích zemích.“
EY, Stanislav Pokorný, partner týmu daňového poradenství
„Uhlíkovému clu zatím podléhají jen vybrané komodity jako například plechy, profily a podobně. Ačkoliv to bylo EU proklamováno, není zatím zřejmé, zda uhlíkové clo bude do budoucna zavedeno i na finální výrobky, které tyto komodity obsahují – například na hotové automobily, a pokud ano, tak kdy a v jaké výši. Nelze proto vyloučit, že v tomto „okně“ budou evropští výrobci hotových výrobků, ať už hotových automobilů či komponent, oproti konkurenci nákladově znevýhodněni, což může představovat další impuls pro mimoevropské automobilky v jejich obsazování evropských trhů. V dlouhodobém horizontu by uhlíkové clo mělo přispět ke srovnání podmínek unijních a neunijních výrobců vybraných komodit. Zpoplatnění uhlíkových emisí neproběhne pouze v EU, ale této problematice se intenzivně věnují i země jako je USA nebo Čína a další regiony. V krátkodobém horizontu však zavedení uhlíkového cla zřejmě povede k dalšímu zdražení průmyslové produkce v EU, a to nejen pro zákazníky ze zemí EU.“
