13/11/2023
Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR. | Foto: Hospodářská komora ČR
„My neříkáme: Státe, vládo, udělej to. My máme vyhrnuté rukávy a jsme připraveni to odpracovat,“ zdůrazňuje Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR. Strategické oblasti, na které by se mělo Česko zaměřit, jsou jasné a podnikatelé opakovaně tlumočí vládě své návrhy, jak postupovat – ale někde to drhne. Teď už je podle nich nejvyšší čas něco udělat. „Málokdo si uvědomuje, jak ten vlak jede rychle a jak nám ujíždí,“ říká Zdeněk Zajíček.
Potřebuje Česko restart? Jak by měl vypadat? Co byl nebo by měl být ten (re)startovací výstřel?
V každém případě si po třiceti relativně úspěšných letech musíme stanovit nějakou novou vizi, za kterou půjdeme. A zároveň potřebujeme mít strategický plán, jak těch cílů dosáhnout. A tomu můžeme říkat restart, návrat. V každém případě by to měla být dlouhodobější vize, možná na dalších třicet let. Teď je před námi tak deset let, kdy budeme muset opravdu hodně zapnout a dohánět ostatní, kteří nám v mezidobí tak trochu ujeli.
A už jsme „zapnuli“?
Někde se leccos chystá, jen je potřeba dát tomu pevnější harmonogram. A někde jsme ještě nezačali, přešlapuje se stále na místě a bojíme se nějaké rozhodnutí udělat.
V každém případě se nemůžeme soustředit jenom na jednu oblast. Na nedávné konferenci Česko na křižovatce jsme identifikovali oblasti, ve kterých si myslíme, že je potřeba realizovat strategické investice. A musí se to udělat velmi rychle, v řádu měsíců, ne roků, protože bude trvat třeba deset nebo víc let, než se ta realizace někde projeví.
Když jste zmínil tu konferenci, ono to zvenčí vypadá, že se dělají stále nějaké konference, vznikají nové inciativy a určují se naléhavé oblasti, ale u toho to také zůstává. Nebo ne? Například v červnu ohlásila vláda vznik Vládního výboru pro strategické investice, který se má zaměřit na investice v dopravě, bydlení, energetice, ve vzdělávání nebo vědě. Vy jste také jeho členem. Co zatím tento výbor udělal?
Zatím se schází a snaží se určit u těch jednotlivých oblastí rezortní koordinaci, protože řada z nich je nadrezortních a představuje komplexní problém. My jsme k tomu účelu připravili už na konferenci, kterou jsem zmínil, SWOT analýzu, vytipovali jsme klíčové oblasti, ve kterých by se něco mělo udělat. Jsou to doprava, datové sítě a nájemní bydlení, pokud jde o „tvrdé“ investice, a z těch „měkkých“ je to trh práce, vzdělávání, věda, výzkum, inovace a byrokracie. Pokud v těchto oblastech nic neuděláme, bude se náskok ostatních zemí zvětšovat.
Pro nás ta konference měla obrovský smysl, mimo jiné v tom, že to bylo asi poprvé za třicet let, kdy se na jednom pódiu nad stejným materiálem shodly v zásadě všechny důležité podnikatelské zaměstnavatelské organizace.
Shodli jste se na osmi prioritách a ve Výboru pro strategické investice se nyní zabýváte koordinací. Není to málo?
V tuhle chvíli vznikají pracovní skupiny a každá musí říct, co už je v té oblasti zpracováno a v čem je shoda. Velmi dobře zatím probíhá diskuze například ohledně pracovního trhu v ČR. Podnikatelské organizace se společně s ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem vnitra shodli v tom, že chceme flexibilní a udržitelný pracovní trh a že k tomu je třeba mimo jiné mobilizovat domácí pracovní sílu. To znamená odstranit překážky, které brání tomu, aby mohli pracovat všichni ti, kdo pracovat chtějí, ať už jsou to rodiče na rodičovské dovolené, studenti, senioři a další. Poté, co aktivujeme všechny tyhle lidi, tak nám určitě bude zbývat ještě dost volných pracovních míst, které na které budeme muset pozvat pracovní sílu ze zahraničí.
Má už ta shoda nějaké konkrétní vyústění?
Ano, do konce roku by měl být nějaký jasný plán, co je potřeba udělat legislativně, co je možné udělat jinak, třeba podzákonnými právními předpisy, co je potřeba udělat z hlediska například vybudování silné infrastruktury pro to, abychom případně nápor zahraničních pracovníků, kteří by sem přišli, dokázali zvládnout.
Nemyslíte, že by část dnes potřebných pracovníků zejména v průmyslu bylo možné nahradit vyspělými technologiemi, automatizací, robotizací?
Robotizace a automatizace je využitelná jenom v části procesů. I na automatizované lince v automobilovém průmyslu musí být v některých fázích k dispozici člověk. Samozřejmě, jeho kvalifikace je dnes odlišná od toho, jak se auta dělala před deseti, patnácti lety. A tady se dostáváme k jiné oblasti, a to vzdělávání. Profese se budou měnit a my musíme najít cestu, jak podporovat tlak na celoživotní vzdělávání a rekvalifikace. A jak reformovat celý vzdělávací systém
A co se týče těch zahraničních pracovníků, nejde jen o obsluhy strojů. Musíme se snažit přitáhnout i mozky, které nám pomůžou nastartovat nové obory.
Zdeněk Zajíček na 35. sněmu Hospodářské komory ČR. | Foto: Hospodářská komora ČR
Jak se daří nalézat stejnou řeč s ministerstvem školství? Je tam něco, co už má konkrétní obrys?
Není to jednoduché. Problémem je roztříštěná kompetence mezi ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem školství, případně i dalšími institucemi. My jako podnikatelská sféra bychom rádi převzali daleko větší díl odpovědnosti za celoživotní vzdělávání, ale stát by měl vytvářet podmínky, aby to firmy chtěly a mohly dělat. O tom se také chceme bavit, jak to udělat.
Podobně je to s efektivním duálním systémem vzdělávání, po kterém léta voláme. Potřebovali bychom to trochu jinak, aby to fungovalo jako v Rakousku nebo v Německu. Větší kompetence by v tom měl získat soukromý sektor, podniky.
Co po vládě, po ministerstvech vlastně chcete?
Aby vyslechly naše názory, aby věděly, co firmy potřebují.
Ale to jsou přece všechno věci, které už jim dávno říkáte, ne?
Ano, máte pravdu, že se to všechno říká opakovaně a dlouho. Teď už máme pocit, že je nejvyšší čas. Málokdo si uvědomuje, jak ten vlak jede rychle a jak nám ujíždí. Přirovnal bych to k Titaniku: na palubě ještě hraje džezová kapela, jí se kaviár a pije šampaňské, ale do podpalubí už teče.
Co obecně brání tomu, aby se všechny potřebné změny opravdu rozjely?
Musí se najít širší odborná i politická shoda, protože všechny tyhle projekty ve většině případů nejsou realizovatelné během funkčního období jedné vlády.
Vezměte si třeba investiční akce. V minulém období, za jiné vlády, vznikl nějaký seznam investičních akcí. Nová vláda s ním nepočítá, říká, že takhle seznam strategických investic nemá vypadat. A my říkáme: Pojďme si sednout k jednomu stolu a říct si společně, které konkrétní investice by to měly být. My jako podnikatelský sektor to víme a jsme schopni to zdůvodnit – v dopravě, v energetice i dalších oblastech. Na vládě a dalších orgánech pak je, aby to vyhodnotily z hlediska bezpečnosti, mezinárodních závazků a podobně.
Ale tak daleko nejsme. Zatím se hledá široká shoda na národní vizi. Proto jsme právě přišli s těmi osmi základními oblastmi. Teď by na to měly navazovat další kroky, někdo musí určit, jestli se dá určitý problém vyřešit novým zákonem nebo nařízením vlády, jestli je třeba uzavřít nějaké smlouvy…
Co když se to rychle rozhýbat nepodaří?
Potom hrozí obrovské riziko, že firmy půjdou tam, kde jim budou země nabízet lepší podmínky, do Polska, Rumunska, Bulharska. Naše komparativní výhody už se vyčerpaly. Když firmy odejdou, ubude přísun peněz do státního rozpočtu a nebude z čeho financovat jiné projekty. To by nás mohlo odsoudit do postupného chřadnutí a postupně bychom atrofovali. Budeme skanzenem uprostřed Evropy, přitom máme výhodnou geografickou i geopolitickou polohu. Ale pokud tady nebude příznivé podnikatelské a investiční prostředí, nemůžeme toho využít. Podívejte se jen na přípravu staveb u nás, je jedna z nejdelších na světě.
Velký dluh má Česká republika také v digitalizaci. Tam se rýsuje nějaký pokrok, alespoň zatím na půdě výboru pro strategické investice? To by měla být oblast, na které se všichni shodnou.
Digitalizací se vládní výbor zabývá spíš průřezově, protože digitalizace není cíl, ale je to prostředek pro dosažení pokroku ve všech ostatních oblastech.
Nicméně zrovna vy asi tenhle dluh musíte prožívat velmi bolestně. Už v polovině prvního desetiletí tohoto století jste se spolu s dnešním náměstkem ministra průmyslu Edvardem Kožušníkem snažili rozvíjet informační společnost, modernizovat veřejnou správu a budovat něco, čemu se říká e-government. Zdá se, že za dvacet let se toho mnoho nestalo.
V každém případě se dá konstatovat, že postup v téhle oblasti ztratil tempo – konečně jako i v jiných oblastech.
Ale některé dílčí projekty běží. Rád bych zmínil třeba ministerstvo práce a sociálních věcí, kde se ministru Marianu Jurečkovi podařilo dát dohromady po x letech opravdu výjimečný tým a odehrávají se tam velké věci. A my jako Hospodářská komora s nimi rádi spolupracujeme. Třeba jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele je naprosto revoluční krok. Bude znamenat, že budete podávat za své zaměstnance hlášení jenom na jedno místo a jenom jednou a jednotlivé úřady si to mezi sebou předají samy. To by mělo být už příští rok a bude to znamenat odstranění obrovské porce byrokracie jak na straně zaměstnavatelů, tak na straně státu.
Můžete uvést ještě nějaký další pozitivní příklad?
Vypadá to, že se blýská na časy z hlediska vědy, výzkumu a inovací. V dohledné době by mohl jít do připomínkového řízení zákon o transferu, respektive novelizace zákona o financování vědy a výzkumu, která by měla zlepšit podmínky a podpořit rozvoj transferu technologií, tedy přenosu vědecko-výzkumných poznatků do praxe. Potřebujeme vědu, výzkum a inovace financovat dominantně ze soukromých zdrojů a přidávat k tomu ty veřejné. V českých podmínkách to ale máme nastavené tak, že se věda a výzkum dělají především za veřejné peníze a to nemůže přinést požadované výsledky. Je to soukromý sektor, který umí daleko lépe posoudit, co má smysl vyvíjet, a vloží do toho energii i peníze. Ale zase platí: Pokud nevytvoříme pro soukromý sektor vhodné prostředí a budeme jen přerozdělovat dotace z veřejných rozpočtů, nikam se neposuneme.
Zdeněk Zajíček při diskusi se studenty politologie a mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. | Foto: Hospodářská komora ČR
Takže ono ve většině oblastí jde vlastně o nastavení podmínek.
Ne vždy, ale někdy jde opravdu jen o vytvoření stabilního prostředí a nastavení podmínek, ve kterých se pár let nebudou dělat žádné změny.
Ale není to tak, že my bychom říkali: Státe, vládo, udělej to! Ne, my jsme tady, máme vyhrnuté rukávy a jsme připraveni to odpracovat. Potřebujete připravit nový zákon? My máme právní experty, můžeme do nich vložit zdroje a zákon bude v krátké době napsaný. Když to necháme na ministerstvech, bude to trvat roky.
To všechno nezní moc optimisticky. A to jsme ještě nezačali mluvit o energetice, Green Dealu a transformaci ekonomiky. Posílí nás transformace směrem k zelené ekonomice, nebo to naopak vidíte z nějakého důvodu jako problém?
Jediné, co vím a co určitě bude platit, je to, že svět se bude velmi dramaticky proměňovat. A jak se bude rychle měnit, může se ukázat, že některé cesty možná budou slepými cestami a budeme se vracet zpátky.
Myslíte tím elektromobilitu? Solární energetiku?
Nemyslím tím, že by to měla být přímo cesta špatným směrem, ale kladu si otázku, jestli tomu bude patřit budoucnost v takovém rozsahu a jestli musí všechno probíhat tak rychle.
Podle mě je elektromobilita úžasná pro určité typy vozů a určité typy dopravy, ale někde to nedává ekonomický smysl. A další otázka je, jestli se to všechno vůbec dá stihnout v daném čase a jestli se to taky dá ufinancovat. Mám pocit, že Evropa nasadila přijetím Green Dealu a dalších doprovodných dokumentů obrovské tempo a vydala se směrem, který nás svým způsobem dostává do nevýhodné pozice oproti jiným kontinentům, které si takové závazky z hlediska ochrany klimatu nedávají. Myslím, že tyto výhrady ze strany firemní sféry budou časem sílit a možná dojde k nějaké revizi, přinejmenším časového rámce.
Činí Hospodářská komora ČR nějaké kroky v tomto směru? Respektive angažujete se nějak v Bruselu s cílem změkčit nebo posunout nařízení související s dekarbonizací? Nebo tlačíte na českou vládu, aby se v tom angažovala?
Určitě se v tom angažujeme. Máme v komoře sekci automobilového průmyslu, takže jsme se vyjadřovali i k normě Euro 7 a jsem moc rád, že se nám podařilo ji revidovat tak, aby opravdu vedla ke zlepšení životního prostředí. I když ještě není proces zcela u konce.
Vyjadřujeme se samozřejmě i k alternativním zdrojům energie. Na rovinu řečeno, nevím, jestli jsme v Česku schopni získat ze slunce a z větru tolik jako třeba Španělsko, jestli bychom v tom propojeném energetickém mixu uprostřed Evropy lépe neobstáli s jádrem a jinými energetickými zdroji, které tady přirozeně dlouhodobě máme. Mám pocit, že zatím si nebudujeme energetickou nezávislost. Přitom podle všech prognóz se celá Evropa může po vypnutí všech uhelných elektráren v relativně krátké době dostat do energetického deficitu a my nebudeme mít odkud energii dovézt.
Od nového roku vzrostou už tak vysoké ceny energie. To se nelíbí jak občanům, tak firmám. Podle některých šéfů podniků jsou už dnes ceny na hraně toho, zda mají dál provozovat podnik tady, nebo se přestěhovat do zahraničí. Jednáte s příslušnými ministerstvy o nějakém řešení? V některých okolních zemích si zástupci firemního sektoru vymohli určité kompenzace, aby se kvůli vysokým cenám energií podnikům nesnížila konkurenceschopnost.
Ceny energií podniky samozřejmě trápí, i když už to není tak dramatické jako loni. Ale jak říkáte, příští rok zase dojde k cenovému skoku, když budou poplatky za obnovitelné zdroje energie a některé další náklady, které dosud hradil stát, přeneseny na odběratele. U firem by to znamenalo citelné zvýšení ceny, podle našich výpočtů by to mohlo náklady až ztrojnásobit. (V současné době probíhá veřejný konzultační proces a výslednou částku, o kterou by měla vzrůst regulovaná část ceny, vydá Energetický regulační úřad do konce listopadu – pozn. red.)
Mgr. Zdeněk Zajíček
absolvoval gymnázium v Praze a Právnickou fakultu UK. Od roku 1991 pracoval na Městské prokuratuře v Praze, pak na ministerstvu pro správu národního majetku a na Pozemkovém fondu. V letech 1996 až 1998 byl poslancem Poslanecké sněmovny, v letech 2006 až 2013 postupně náměstek ministra vnitra, ministra spravedlnosti a ministra financí. Od roku 2018 je zastupitelem hlavního města Prahy. Je členem ODS, v letech 2022 až 2023 vykonával funkci místopředsedy strany. V letech 2020 až 2023 byl viceprezidentem Hospodářské komory ČR, od května 2023 je jejím prezidentem.
