28/11/2025
Karel Havlíček, pravděpodobný ministr průmyslu a obchodu. | Foto: MPO
Místo vysokých pobídek celkově mnohem atraktivnější prostředí pro podnikání, konkurenceschopné ceny energií, rozumné daňové předpisy, chytrá odpisová politika nebo lepší hodnocení výzkumu a vývoje. Sjednocení kritérií pro strategické investice. Velké průmyslové zóny jen tam, kde je vysoká nezaměstnanost. CzechTrade a CzechInvest pod jedním vedením. To jsou některé z plánů Karla Havlíčka, pravděpodobného ministra průmyslu a obchodu, jak rozhýbat investice.
Někteří investoři si stěžují, že systém přidělování investičních pobídek není v České republice dostatečně transparentní a proces rozhodování trvá velmi dlouho. V mezirezortním řízení je teď novela nařízení, která by to mohla změnit. Jaký je váš postoj k pobídkám?
Mám problém s jednou věcí, a to, že se v posledních dvou třech letech podpora koncentrovala významnou měrou do několika málo projektů. Typický příklad je společnost onsemi, která může získat podporu ve výši okolo 12 miliard korun při pětačtyřicetimiliardové investici, což do značné míry rozbíjí celé prostředí, protože pak už nemáte prostředky vůbec na nic.
Nepochybuji o tom, že je onsemi, výrobce čipů, z pohledu vývoje skvělá firma. Působí v Česku, rozšiřuje se a to je dobře. Na druhou stranu tady máme desetitisíce a možná statisíce dalších subjektů, které nedostanou vůbec nic.
Kdyby ale nebyla americké mateřské firmě přislíbena tahle vysoká pobídka, možná by se firma v Česku nerozšiřovala.
Chápu, že některé investory bez pobídky nezískáme. Ale důležité je v první řadě vytvořit tady prostředí, které bude atraktivní svými náklady na energie, dostatkem pracovní síly, přívětivým daňovým prostředím. Jenže my jsme si tady vytvořili de facto nekonkurenceschopné prostředí, máme jedny z nejvyšších cen energií, zvyšujeme daně – a pak přeplácíme investory vysokou podporou, aby byli ochotni udělat nějakou investici.
Naše hospodářská strategie je silně proinvestičně laděná. Chceme rozhýbat privátní sektor, a to jak velké, tak malé firmy, jak české, tak zahraniční, nechceme v tom rozlišovat. Jediné, co chceme, aby tady ten, kdo už dostane nějakou pobídku, nejenom zaměstnával lidi a platil daně, ale aby tady také dál redistribuoval zisk. Nechci se dívat na to, jak firmy, které jsme podpořili, odvádí obrovské dividendy do svých mateřských společností.
Jaké investice chcete přilákat do Česka, a jaké by měly získat podporu? Co považujete za strategickou investici?
Samozřejmě, důležité je sjednotit si pravidla, co je a co není strategická investice. Kritérii můžou být sám produkt, přidaná hodnota, vliv na zaměstnanost, ale třeba i posílení odolnosti nebo nezávislosti České republiky. Strategická investice může být v oblasti polovodičů, v oblasti energetiky, ale třeba i v oblasti těžby.
Teď se zrovna diskutuje o těžbě a zpracování lithia na ložisku Cínovec. To je podle mého názoru rovněž strategická investice a stát by na tom měl participovat. ČEZ už je v tom docela daleko. Jsem s nimi v kontaktu a vidím jako velmi pravděpodobné, že se začne v horizontu tří až čtyř let těžit.
V poslední době se opakovaně mluví o možnosti, že by v Česku mohla vyrůst gigafactory, velká továrna specializovaná na výrobu bateriových článků pro elektromobily. Jsou tady k tomu podmínky? Vhodná lokalita, dostatek pracovní síly? Je podle vás pro takové investory Česká republika celkově atraktivní?
Česká republika je stále považována za zemi nejenom s průmyslovou tradicí, ale i s průmyslovým potenciálem. České střední a hlavně vysoké technické školy jsou na velmi slušné úrovni. Všimněte si, že je tady stále poměrně velký počet amerických hi-tech firem, které jsou orientované na vysokou přidanou hodnotu. Ty firmy nepřišly kvůli ceně pracovní síly, ale kvůli její kvalitě. Pracovití a vzdělaní lidé jsou velká deviza.
Lokalita České republiky rozhodně není špatná. Jsme ve středu Evropy, dokážeme odtud obsloužit celou řadu dalších trhů.
Proti tomu ale samozřejmě stojí aspekty, které nás v posledních letech hodně znevýhodňují, zejména vysoká cena energií. Podívejte se, co se děje v okolních zemích. Německo se rozhodlo podpořit nízkou cenou energií energeticky náročné provozy. My budeme proti nim na dvojnásobné ceně.
Někteří na mě křičí, že podpořit cenu energie není ekonomicky správné, že tím zvýšíme schodek rozpočtu. Málokdo si ale uvědomuje, že ten účetní přístup, který tady nastavila současná (Fialova – pozn. red.) vláda, je smrtící. My chceme docílit férových cen energií, i když to půjde částečně na vrub státního rozpočtu. Neexistuje přece jenom ten účetní pohled, musíme se dívat na to, o co všechno můžeme přijít v budoucnosti. Když to neuděláme, firmy odtud odejdou, nebudou zaměstnávat, nebudou investovat – a to už se dnes děje. Hospodářský benefit z takové podpory může být výrazně větší, než kolik činí samotná podpora.
Pojďme ještě zpět ke strategickým investicím. Pokud tedy nějaký investor zvažuje umístit tady gigafactory, jsou k tomu v Česku připravené vhodné lokality?
Menší zóny tady jsou. Pokud jde o velké zóny pro gigafactory, třeba 200 hektarů, tak samozřejmě takových není mnoho – ale na druhou stranu investorů, kteří by potřebovali tak velkou lokalitu, není zase tolik.
Dneska máme Státní investiční a rozvojovou společnost (SIRS), která se snaží takové zóny připravit. Pracuje teď na třech projektech. Jeden z nich se nachází v Chebu, tam to vypadá, že by mohl přijít zajímavý investor. Pak je tady stále otevřená otázka gigafactory, kterou mají zájem postavit Korejci – v té souvislosti se mluví o lokalitě na severní Moravě. Tam je ale k nějaké dohodě ještě daleko. Nejde jen o vhodnou lokalitu, ale také o samotný produkt. Gigafactory jsou navázané na elektromobily a ty se v Evropě neprodávají tak, jak se předpokládalo. Takže Korejci dnes logicky vyčkávají, jak se bude vyvíjet trh s elektromobily, a pak se uvidí.
Další zájemce o gigafactory je čínský Gotion, který letos zahájil stavbu gigatovárny na Slovensku.
O co přicházíme, když tady žádnou takovou velkou továrnu mít nebudeme?
Mezi námi, gigafactory není žádná geniální investice. Je to v podstatě velká montovna, nevytváří žádnou extra velkou přidanou hodnotu.
Za úplný nesmysl považuji, že někdo přišel s nápadem postavit gigafactory pro Volkswagen v Líních u Plzně. Pomíjím, že ten prostor patřil armádě, ale problém je v tom, že by tam velká továrna vysála zbytek lidí z trhu práce pro české firmy. Už takhle je tam nezaměstnanost extrémně nízká. Není lepší, aby potenciální pracovníci zůstali v menších a středních firmách a podporoval se tím stávající domácí průmysl? Tady by zahraniční investor dostal deset miliard na vlastní investici a ještě asi osm v rámci pozemků. Také jsem s Volkswagenem jednal, neměl jsem nic proti investici samotné, ale měl jsem jasné požadavky, zejména na lokalitu.
Podle mě není nezbytné tady takovou investici mít, pokud by měla být v místě s nízkou nezaměstnaností, kde by vlastně poškodila tuzemské firmy. Byl jsem pro, aby šla investice třeba do severních Čech nebo do Karlovarského kraje, to by regionu pomohlo, pak by stát i něčím přispěl. To by bylo win-win.
Musí přípravu zón pro investory zajišťovat speciální státní akciová společnost? Osvědčil se SIRS podle vás?
Vždycky, když vznikne státní subjekt, který konkuruje soukromým firmám, probouzí to spoustu emocí. Logicky by tohle všechno měl dělat CzechInvest, ten k tomu byl přeurčený. Ale CzechInvest nemůže skupovat pozemky, SIRS ano. Uvidíme, jak s tím dál.
Máte už nějakou konkrétnější představu?
Chci spojit CzechTrade s CzechInvestem. Už za naší minulé vlády jsem nechal tyto instituce sestěhovat do jedné budovy a funguje to skvěle. Ale to je jen logistická záležitost, teď by měla vzniknout jedna instituce, která bude mít divizi Trade a Invest. Invest by měl mít dvě nohy, podpora investic, ať už zahraničních, nebo tuzemských subjektů, od vyhledávání příležitostí přes zpracování nabídek a případně pobídek až po sledování toho, jak se jim tady daří. Druhá noha by měla být start-upová, ale exekutivní. Stát může dělat metodiku, ale Invest to všechno musí překlopit do té aplikované podoby.
Předpokládám, že instituce by měla mít jedno vedení a cílem je ušetřit.
Něco se tím samozřejmě ušetří, ale já si od toho slibuji hlavně to, že tahle instituce bude akčnější a výkonnější. Musíme se dívat na poslední trendy, které ve světě jsou.
Při vládě Petra Fialy existoval Vládní výbor pro strategické investice. Bude podobný orgán využívat i vláda Andreje Babiše?
Obecně jsem k různým vládním pracovním skupinám, výborům a komisím skeptický. Existuje tady tripartita, kde se potkávají byznys, tedy zaměstnavatelé, stát a zástupci zaměstnanců, a to je pro mě klíčové. Máme také NERV, ale ten podle mě vůbec nefunguje jako poradní orgán. Je to jakýsi analytický útvar, který občas dává nějaké návrhy, ale vláda se jimi stejně neřídí. I když je tam určitě řada schopných lidí, kterým by bylo dobré naslouchat.
Výbor pro strategické investice – nevím, jestli na to musí být výbor. Hlavně musíme přejít od slov k činům a já mám pocit, že všechny tyhle výbory jsou právě mnoho slov a málo činů se dotahuje do konce.
Podle mých informací byl pro Vládní výbor pro strategické investice jednoznačnou prioritou rozvoj vysokorychlostních tratí (VRT) v ČR. Je to podle vás priorita?
Ministerstvo dopravy na to má rozpracovanou studii proveditelnosti a myslím, že to nedělá špatně. Jen bych rád tlumil emoce kolem toho: nebudeme mít na všechno, co si tady vysníme. Tahle země musí procitnout. Chceme tady mít dalších několik bloků jaderných elektráren, malé modulární reaktory, F35, VRT. To všechno stojí stovky miliard korun. Z čeho se zaplatí?
Pokud jde o budování VRT, to navíc vůbec není jednoduché, vstupuje se dramatickým způsobem do regionů, kde ty obce jsou často zásadně proti. Takže buďme rozumní, udělejme základní páteřní síť, Drážďany, Ústí nad Labem, Praha, Brno, Břeclav, Ostrava, ta už je rozpracovaná, ale ty další větve nejsou nezbytně nutné. Nejsme velká země jako Francie nebo Španělsko, kde takové trati dávají smysl.
Potřebujeme v ČR vydávat víc peněz na výzkum a vývoj? Měly by vzniknout další nový podpůrné program?
Výzkum sám o sobě koncentruje nějakých 46 miliard korun ročně vládních výdajů, které se rozpočítávají do jednotlivých kapitol. Z mého pohledu je to hodně fragmentované, přičemž největší čtyři čerpatelé státních zdrojů jsou Akademie věd, ministerstvo školství, Technologická agentura ČR (TAČR) a Grantová agentura ČR (GAČR).
Pokud by všechny ty peníze šly na výzkum a na vědu, bylo by to super, ale všechno se musí dostat pod kontrolu. Ministr Ženíšek (Marek Ženíšek, ministr pro vědu, výzkum a inovace – pozn. red.) říkal, že zvýšil výdaje na výzkum, ale ve skutečnosti dal dvě miliardy korun na záležitosti, které jsou spojeny s kosmonautem. To není výzkum. Ale budiž, chceme-li mít kosmonauta, musí to zaplatit příslušný rezort.
Peníze jsou jedna věc a druhá je kvalita výzkumu a využití jeho výsledků.
Samozřejmě, je to o kvalitě výzkumu, musíme dávat peníze na to, co skutečně něco přináší.
Hlavně je třeba začít opět výzkum řídit. Pokud to padne na mě, přiberu si k tomu Radu vlády pro výzkum a inovace, musíme projít všechny kapitoly a dál pracovat na systému hodnocení výzkumu podle Metodiky 2017+ (probíhá v několika modulech: kvalita výsledků, bibliometrická analýza, společenská relevance, řízení a koncepce – pozn. red.).
Je to také o komunikaci s Akademií věd, TAČR, GAČR a ministerstvem.
Jak vidíte budoucnost automobilového průmyslu v České republice? Zůstane jeho příspěvek k výkonnosti české ekonomiky stále stejně významný? Sektor prochází transformací, která s sebou přináší řadu problémů, nepotřeboval by nějakou specifickou podporu?
Automobilový průmysl bude stále velmi silný pilíř českého hospodářství, i když jeho výkonnost bude s ohledem na to, co se odehrává ve světě, spíše klesat. Vidíme u řady firem, že jim klesá profitabilita, ale automotive stále zůstává vlajkovou lodí ČR.
Musíme ho tady udržet, ať už s ohledem na zaměstnanost, na exportní aktivity, nebo na přínos do přidané hodnoty. Neměli bychom automobilkám moc zasahovat do toho, co tady mají vyrábět. Měli bychom se snažit o to, aby tady měly dobré prostředí pro vznik výzkumné a vývojové základny, což se třeba u Škodovky podařilo. To je podle mého názoru dobře nastavená automobilka.
Ale máme tady kolem tisícovky dalších dodavatelů a subdodavatelů. Když s nimi mluvím, sami říkají: nechceme žádné speciální dotace, udělejte prostředí, kde budeme mít dobrou cenu energií, rozumné daně, kde bude dost absolventů škol, které bychom mohli zaměstnat, a když potřebujeme cizince, abychom na ně nečekali dva roky, než je budeme moct zaměstnat.
Rozumím tomu, že může projevit zájem nějaká mimořádná investice, které budeme muset vytvořit specifické podmínky, ale to se bavme případ od případu. Varuji před tím, abychom se soustředili na jednu dvě pobídky, tam vložili desítky miliard podpory a vedle měli desetitisíce malých a středních firem, které jsou nositelem výkonnosti regionu i nějakého sociálního smíru. Takové firmy bychom znevýhodnili tím, že jim vycucneme lidi z trhu práce. To přece nedává smysl.
