13/6/2026
Prof. Ing. Michal Pěchouček, MSc., Ph.D., rektor Českého vysokého učení technického v Praze. | Foto: Pavel Šinagl
Pohledy na spolupráci mezi průmyslem a univerzitami se často míjejí. Firmy hledají rychlá, konkrétní řešení, zatímco akademické prostředí pracuje v delších výzkumných horizontech. Právě v tomto napětí ale leží významný potenciál: pokud se podaří oba světy propojit, může univerzitní výzkum zásadně urychlit technologický posun průmyslu. Hledání této rovnováhy patří mezi klíčové úkoly nového rektora Českého vysokého učení technického Michala Pěchoučka, který chce ČVUT během svého čtyřletého mandátu nasměrovat mezi stovku nejlepších technických univerzit na světě. Dnes se pohybuje okolo 189. místa.
Dodatečně gratuluji ke stále ještě víceméně nové pozici. Jaký je to pocit po čtyřech měsících na pozici rektora ČVUT?
Převažuje pocit, že je to opravdu tak velká práce, jak jsem si představoval. Takže vlastně žádné velké překvapení. Těší mě, že mám okolo sebe skvělé lidi, kteří jsou ochotni se mnou stavět katedrály. A také mám dobrý vztah s děkany, myslím, že táhneme za jeden provaz.
Přečetla jsem si některé vaše předchozí rozhovory a taky vaši kandidátskou řeč, ale nikdy jsem nenašla úplnou odpověď na otázku, co vás nejvíc motivovalo k tomu kandidovat na funkci rektora. Napadlo mě, že to může souviset s vaším předchozím působením v komerční sféře. Že jste ve firmách, kde jste pracoval, nacházel nějaké mezery, které by se daly vyplnit spoluprací s univerzitou. A tak jste se rozhodl pro to něco udělat na té akademické straně. Je to tak?
Předně musím připomenout, že to nebylo rozhodnutí ze dne na den. Kandidoval jsem už před osmi lety, ale tehdy jsem neuspěl. Ke kandidatuře jsem se rozhodl v okamžiku, kdy jsem byl bytostně přesvědčen, že chci určitou část svého životního času věnovat budování velkého evropského projektu. Evropského a zároveň českého. Celý život jsem pracoval v mezinárodních firmách a uvědomil jsem si, že bych chtěl nějak fundamentálně přispět ku prospěchu Česka. A možnost řídit nejstarší českou a zároveň nejstarší evropskou technickou univerzitu byla vlastně odpovědí na takovou mou ambici.
V předchozí vaší odpovědi mě zaujalo, když jste říkal, že chcete spolu s kolegy „stavět katedrály“. Má být univerzita katedrálou? Chrámem vědění? To mi zní hodně odtažitě od praktického života. Jaká by podle vás měla být role univerzity ve společnosti?
Stavbou katedrály jsem myslel realizaci přesgeneračního projektu. Když stavíte katedrálu, budujete něco, co vás přesáhne. Někdo to po vás pře-vezme a bude budovat dál. Vy nikdy neuvidíte tu katedrálu postavenou, ale máte tu velkou vizi a dovedete si představit, jak bude vypadat za dvě stě tři sta let. Tak jsem to myslel. Samozřejmě univerzita nemůže být nějaká sekta odtržená od společnosti, naopak. Musí se víc zajímat o to, jaké jsou relevantní problémy společnosti, jaké jsou průmyslové výzvy, aby jim mohla svojí vědeckou a tvůrčí činností vyjít vstříc.
Měly by být univerzity přímo hybatelem společnosti, nositelem pokroku? Nebo to už je příliš?
Od technické univerzity určitě chceme, aby rozuměla technologickému rozvoji, a to lépe než firmy, jinými slovy, aby dokázala technický pokrok zčásti určovat. A aby se díky této vlastnosti stala dobrým partnerem průmyslu.
Vidíte obecně vazbu mezi kvalitou univerzit a konkurenceschopností zemí?
Určitě, tady je kauzalita zcela přímá. Země, které mají vysokou míru průmyslové konkurenceschopnosti, jsou také ty, které mají ty nejlepší univerzity na světě. Inovativní startupy vznikají právě tam, kde jsou špičkové univerzity.
Když jste uspěl jako kandidát na rektora, v byznysu, včetně toho automobilového, zavládla radost. Určitě jste s šéfy průmyslových firem ve spojení, takže tušíte, co si od vás, potažmo od ČVUT pod vaším vedením slibují?
Jsem přesvědčen, že se neradovali kvůli mně, ale kvůli univerzitě, respektive senátu, který udělal takové rozhodnutí: dal přednost kandidátovi,který má zkušenost z byznysu, před kariérním profesorem. To je signál, že pro univerzitu je byznys důležitý, že se mu víc otevírá. Takhle to čtu já.
Co si konkrétně pod tím otevřením byznysu představit?
Tím základem je, že se univerzita o byznys zajímá, že ji zajímají jeho potřeby a chce mu být partnerem. To ale samo o sobě nestačí. Když univerzita ví, jaké vědecké výzvy jsou pro průmysl důležité, ale v podstatě chce od byznysu pouze peníze, aby financoval její vize, tak to je zapouzdření – a to je špatně.
Takže všichni chceme univerzitu otevřít, ale jako obvykle, ďábel je skrytý v detailu. Ten primární důvod, proč se spolupráce nedaří, je skutečnost, že průmysl a univerzity mají různé horizonty inovací. Když průmyslový podnik potřebuje něco vyřešit, chce to mít hned, maximálně do tří měsíců, do půl roku. Jenže univerzity pracují v úplně jiných cyklech. Řeší složité výzkumné a vědecké problémy, které budou relevantní za pět deset let, a v tom se s průmyslem nepotkává. Pak se stává, že zástupci firmy mají pocit, že jim univerzita moc nepomohla a že lidi zevnitř podniku by to nakonec udělali rychleji. A mají pravdu.
Proč by kvalifikovaní lidé na univerzitě, kteří mají všechny podklady k projektu, nemohli vyřešit problém rychleji?
Protože jsou kvalifikovaní k tomu řešit problémy několik let. Potřebují k tomu výzkumný tým, doktorandy. K řešení krátkodobých úkolů jsou určitě firmy kvalifikovanější.
Takže chcete naučit lidi na univerzitě pracovat rychleji?
To určitě ne, nebudu přizpůsobovat univerzitu tempu krátkodobých úkolů z průmyslu. To nedává smysl.
Takže se naopak budete snažit přesvědčit firmy, aby se zamyslely nad tím, co jiného užitečného, dlouhodobého, by pro ně univerzita mohla udělat?
Přesně tak. Firmy by měly chtít využít univerzitu jinak. Může jim například ukázat, kam spěje výzkum technologií, které používají, a umožnit jim přizpůsobit tomu technologické plány nebo třeba i přeskočit ve vývoji nějakou etapu. Takhle to praktikují technologové v Kalifornii s UC Berkeley a na Stanford University. Nikdo nechodí na UC Berkeley s nějakou součástkou, aby mu ji upravili, protože ví, že by to byla škoda času těch lidí na univerzitě. Oni se nezabývají přítomností, ale budoucností.
Dnes firmy po ČVUT žádný dlouho dobý výhled nechtějí?
Myslím, že v Česku to uvědomění ještě není. Český průmysl vidí možnosti spolupráce v řešení krátkodobých problémů a třeba v testování. Ale nějaké případy dlouhodobého partnerství s průmyslem tady jsou. Například spolupracujeme už asi 15 let s belgickou Toyotou. Jiří Matas, mezinárodně respektovaný slavný profesor v oblasti počítačového vidění, vede výzkumný tým ČVUT spolupracující s Toyotou na vývoji strojového vidění pro automobily. ČVUT umožňuje vidět Toyotě do budoucnosti a ta za to platí univerzitě nemalé částky. Další věc, kterou musí průmysl pochopit, je, že hodnota ČVUT v technologické spolupráci nejsou studenti, ale profesoři. Ti mají nějakou unikátní znalost a od nich přichází pro firmy ten největší benefit.
Máte nějaké další příklady podobné dlouhodobé spolupráce?
Charakter vizionářského vývoje má také partnerství s Adobe. Skupina lidí na univerzitě spolupracuje s firmou na počítačové grafice. Máme tu také vědce, kteří spolupracují s biochemickým průmyslem.
Jakým způsobem chcete získat víc takových projektů? Setkáváním s firmami a prezentací možností ČVUT?
Ano, můj úkol je umět to firmám vysvětlit. Že ty možnosti dnes průmysl nevidí, není jeho chyba, je to chyba ČVUT. Chci vytvořit něco jako marketingovou strategii, posbírat ty nejzajímavější věci, které se na univerzitě dělají a které můžou být relevantní pro průmysl, a ty prezentovat podnikům.
ČVUT je v Česku hegemonem v AI, máme tu několik slavných laboratoří, které dělají AI třicet let. | Foto: Pavel Šinagl
Už máte nějaký přehled, v jakých by to mohlo být oblastech?
ČVUT je unikátní v Evropě i na světě v několika oblastech. Ta klíčová oblast je jaderný výzkum. Máme na kampusu tři reaktory, to skoro nikdo nemá. Už dnes spolupracujeme s ČEZem v oblasti malých modulárních reaktorů, to je pro nás strategický směr. Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská má potenciál rozvíjet širokou průmyslovou spolupráci. Pak je to umělá inteligence. ČVUT je v Česku hegemonem v AI, máme tu několik slavných laboratoří, které dělají AI třicet let.
Co si představit pod tím „dělají“?
Vyvíjejí algoritmy, technologie, modely. Ne jako zakázkovou činnost, ale výzkumně. Devadesát procent práce na ČVUT je otevřená vědecká práce, která je financovaná z veřejných peněz, evropských nebo českých, a zajišťuje progres ve vědění v oblasti umělé inteligence. Právě díky těm třiceti rokům, které se tomu věnují, jsou naši vědci ve světě respektovaní. Už jsem zmínil profesora Matase, kterého si takto vyhledala Toyota.
Je ještě nějaká další oblast, kde ČVUT vyniká a může pomoct průmyslu?
Třetí velké téma je obranný výzkum. I tady máme dlouholetou tradici, jsou tu vědci, kteří pracují mnoho let s různými obrannými agenturami a s dodavateli obranného průmyslu. Čtvrtý strategický směr, kam se chceme rozvíjet, je udržitelná výstavba. Naše Fakulta stavební a Ústav energeticky efektivních budov už dnes dosahují velmi dobrých výsledků.
Pokud firmy pochopí, v čem by jim mohla být ČVUT užitečná, mohla by sehrát nějakou významnější roli v transformaci průmyslu?
Určitě ano. Já jsem bytostně přesvědčen, že je to jedna z mála nadějí, jak se vůbec může průmysl inteligentně transformovat. Nebude to všechno jednou vlnou, bude to spíš postupně, změnou stylu práce. Česká republika má navíc tu výhodu, o které jsme už mluvili – že na ČVUT jsou desítky špičkových lidí, kteří se věnují umělé inteligenci. Ta sehraje i v průmyslu důležitou roli.
Zatím mluvíme víceméně jen o spolupráci vašich vědců s velkým průmyslem. Co spin‑offy a start‑upy, to pro vás není téma?
Samozřejmě že ano, to je druhá cesta možné spolupráce. Budeme podporovat zaměstnance ČVUT i studenty, aby zakládali start‑upy. Záměrně říkám i zaměstnance, protože i profesor se může rozhodnout v určité fázi kariéry, že založí start‑up. Naše ambice je založit nebo podpořit 20 start‑upů ročně.
V čem bude spočívat ta podpora? Asi ne v tom, že je budete financovat.
Máte pravdu, ČVUT není a nebude finanční investor, ale může nabídnout právní jistotu a vytvořit vhodné prostředí, inkubátor, kde bude možné sdílet znalosti. Také chceme přitáhnout na ČVUT bývalé úspěšné start‑upisty. V této souvislosti může být zajímavé, že je to poprvé, kdy je univerzita řízena start‑up foundery. Já osobně jsem založil několik start‑upů a měl jsem štěstí s exity. Můj prorektor pro podnikavost a transfer technologií Jakub Nešetřil je také bývalý start‑up founder. Takže máme zkušenosti a představa o tom, jak by škola měla v tomto směru fungovat, je nám inherentně vlastní. Co se týče financování, dá se předpokládat, že povzbuzením lidí, aby zakládali start‑upy, začne být ČVUT zajímavá pro venture kapitál. Byl jsem před nedávnem v Mnichově, kde mají největší a nejúspěšnější start‑upový inkubátor v Evropě. Je přidružený k Technické univerzitě a generuje 140 start-upů ročně, celkem se tam starají o 650 start‑upů. To je můj velký vzor.
Už jsme zmínili AI, tak pojďme k ní ještě trochu podrobněji. Souhlasíte obecně s tím, že nástup umělé inteligence je dramatický zásah, který naprosto a navždy změní trh práce?
Ano, dopad na trh práce bude masivní. Ve Spojených státech je už dnes bez práce padesát procent absolventů softwarového inženýrství. Jsou povolání, která budou ušetřená, ale většina těch intelektuálních to nebude. Nedá se tomu vyhnout. V Česku si to zatím moc nepřipouštíme, protože je zde pořád velmi nízká míra nezaměstnanosti. Ale podle mého názoru by na to společnost měla zaměstnance připravovat, aby se mohli co nejdříve rekvalifikovat na práce budoucnosti. Nebude to jednoduché.
To je jeden pohled na AI, jedno riziko. Pak je tu další, a to se týká bezpečnosti. Vím, že patříte k lidem, kteří varují před AI, pokud nebude regulována. Z čeho máte obavy a jak by ta regulace měla vypadat?
Nelíbí se mi, že se odpor vůči regulaci umělé inteligence stává politickým tématem. Nemá to vůbec žádnou logiku. Regulují se potraviny, léky, výroba automobilů – tak proč ne umělá inteligence? Nevíme, jak se vyrábějí léky, ale vezmeme si je, protože prochází určitou regulací. Umělé inteligenci taky nerozumíme a necháváme ji bez regulace? Chtěl bych mít jistotu, že nás AI „nepokouše“, že když dám třeba ChatGPT svým dětem, že se v komunikaci nikde neobjeví, že mají skočit pod vlak.
Vývoj jde dopředu velmi rychle, nežije si AI už tak trochu vlastním životem? Dá se to ještě nějak ohlídat?
Ano. Tím, že AI není regulovaná, je jako utržená ze řetězu a my nevíme, co to udělá v budoucnosti. Tím spíš musíme udělat všechno pro to, abychom ji dokázali regulovat. Největší rizika hrozí v kybernetické bezpečnosti. Americká technologická společnost Anthropic vyvinula model Mythos, který je sám schopen vyřadit z provozu úplně libovolnou korporaci na světě, rozebrat třeba Volkswagen na prvočísla. Anthropic s tím přišel proto, že má obavy, že takto výkonný model vyvine někdo jiný, státy nebo kriminální skupiny, v utajení. Poskytuje ho proto velkým firmám jako Microsoft nebo Apple, aby měly aspoň pár měsíců náskok a mohly se připravit. Mythos slouží jako simulátor nejhoršího možného útočníka.
Takže nám neublíží sama AI, ale její zneužití?
Ano. Nemyslím, že nás „sežere“ sama umělá inteligence, ale že nám AI ublíží tím, že bude zneužitá v rukách člověka. Nevěřím tomu, že by to byla vůle samotné AI. Tedy zatím. Jak říkal světoznámý britský fyzik Stephen Hawking, AI se jednoho dne může vzbouřit proti lidem. Nelze to považovat za nemožné, ale podle mého názoru si dřív ublížíme sami, my lidé, právě prostřednictvím umělé inteligence. Ale já chci být optimista, myslím si, že nám umělá inteligence může v mnohém pomoct. Když jí porozumíme a přijdeme rychle s nějakou regulací, bude pracovat v náš prospěch.
Pracujete na ČVUT na nějakých bezpečnostních prvcích v oblasti cyber security, respective AI safety security?
ČVUT má v oblasti cyber security velkou tradici. Jsou tu pracoviště, která se zabývají tím, že zkoumají vlastnosti modelů, detekují rizika zneužití a vytvářejí algoritmy a technologie, které nás mohou chránit. Takový výzkum tady děláme.
Jak změní AI průmyslové podniky? Jak změní dopravu? Kdy bude většina vozidel na silnicích autonomních?
Před deseti lety jsem věřil tomu, že v současnosti budou autonomní vozidla už běžná, protože svým způsobem je to vyřešený problém. Ale nic takového se nestalo. Na tomto příkladu je dobře vidět, že sám technologický rozvoj nestačí. Musí k tomu být i vhodné ekonomické klima, které umožní technologiím, aby byly nasazeny. Ale věřím tomu, že to všechno bude, i když se to trochu zpozdilo. Věřím ve velkou míru autonomie ve výrobě. Myslím, že bude přibývat „černých fabrik“, kde se nemusí ani svítit, protože roboti nepotřebují vidět. Myslím, že bychom spolu s Německem měli být v tomto světovými lídry. A tím se zase vracím k univerzitě, protože bez spolupráce s vědci na univerzitě se takové věci jako autonomní továrny nedají dotáhnout.
Jste ve funkci čtyři měsíce, to není dlouhá doba, ale co se už podařilo?
Za velký úspěch považuji, že jsme vyhlásili program ČVUT Starting. Vyčlenili jsme z rozpočtu 50 milionů korun na podporu deseti nových výzkumných skupin, které tady založí lidé vracející se ze zahraničí. Může to být v podstatě kdokoliv, kdo má doktorát v nějakém oboru, který je na ČVUT, lidé, kteří v zahraničí studovali nebo pracovali, vědci, profesoři, Češi, cizinci. Máme na shortlistu asi sto perfektních kandidátů.
Co si od toho slibujete?
Především snížení akademického inbreedingu, to je zásadní problém. České univerzity jsou většinou postavené na talentu lidí, kteří studovali v Česku a mají zkušenost pouze z jediné univerzity. Kvalitní univerzita musí spojovat lidi, kteří mají různorodou zkušenost. A tu různorodost my tady musíme zvýšit.
Ještě nějaký další úspěch?
Dojednal jsem přístupové rozhovory do aliance EuroTech (EuroTech Universities Alliance, strategické partnerství předních evropských technických univerzit zaměřené na výzkum, vzdělávání a inovace založené v roce 2011– pozn. red.), která sdružuje Technickou univerzitu v Dánsku, École polytechnique fédérale de Lausanne, Institut Polytechnique de Paris, Technion – Izraelský technologický institut, Technickou univerzitu v Eindhovenu a Technickou univerzitu v Mnichově. Přistoupení ČVUT do téhle elitní skupiny považuji pro budoucí úspěch za naprosto klíčovou věc.
Jak univerzity v alianci spolupracují?
Studenti zapojených škol si můžou například zapisovat online předměty z katalogů partnerských univerzit. Ale pro mě jako pro rektora je významné především to, že budeme dělat společné projekty a řešit reálné výzvy z praxe zadané průmyslovými partnery. Je to předpoklad k tomu, abychom zvýšili úspěch v získávání evropských financí.
To zní dobře, něco dalšího?
Kromě toho mám skvělý tým prorektorů, který vzešel z poloviny z ČVUT a z poloviny mimo univerzitu. Všichni jsou noví a vyšli z otevřené výzvy. Myslím, že většina akademiků stojí za mnou. To není nějaká moje nabubřelost, ale vycházím z víry, že dělám správnou věc a že dělat správné věci nakonec chtějí všichni.
Co byste chtěl za své čtyřleté funkční období dokázat? Kde by měla být ČVUT za čtyři roky?
Chtěl bych zvýšit přitažlivost školy tím, že budeme dělat relevantnější vzdělávání, chtěl bych, aby ČVUT byla školou první volby jak pro studenty, tak pro profesory, aby byla ČVUT otevřenější cizincům. A taky aby se za ty čtyři roky ukázalo, že je ČVUT užitečná pro průmysl, že tady exponenciálně vzroste počet společných projektů s průmyslem, a tím se promění i struktura financování univerzity a sníží se závislost na veřejných rozpočtech. Za čtyři roky by se už mělo ukázat, že jsme na trajektorii dostat se do první stovky technických univerzit na světě. Za čtyři roky tam určitě nebudeme, ale uvidíme, jestli se tam blížíme. Dnes jsme na 189. místě.
Jedním z kritérií měření úspěšnosti univerzit je počet publikací. Je to správné? Jakou váhu tomu přikládáte?
Kvalita školy se určitě pozná i podle měřitelných metrik kvality tvůrčí práce, to je neoddiskutovatelné. Když neděláte vědu, výzkum a technickou tvůrčí činnost, tak degenerujete na úroveň nějaké „fachschule“. Univerzita je od toho, aby přinášela studentům špičkové vědomosti, které získává díky své vědecké práci. Vědecká práce je základ pro další inovaci. Osobně jsem přesvědčen, že úspěch univerzity spočívá stejnou měrou v tom, jak moc je užitečná pro společnost, což je úměrné tomu, kolik si přetáhne prostředků z průmyslu, jakož i v tom, jaká je kvalita jejích publikací.
Je nějaká země, respektive univerzita, kterou si berete jako vzor?
Dobrým příkladem pro mě jsou švýcarská ETH Zürich a Technická univerzita Mnichov. S mnichovskou univerzitou máme řadu partnerství a máme i přátelský vztah. Ale já vždycky říkám, že cesta do Mnichova vede přes Drážďany. Technická univerzita v Drážďanech je také inspirující, mimo jiné proto, že má stejnou postkomunistickou historii jako ČVUT – rozdíl je v tom, že drážďanská technika je v té první stovce, my tam nejsme.
Má smysl se poměřovat se špičkovými americkými a britskými univerzitami?
Prožil jsem velkou část život ve spolupráci se Spojenými státy a přemýšlím nad tím, k čemu by takové srovnávání s americkými univerzitami bylo dobré. Myslím, že ČVUT je lepší než devadesát devět procent amerických univerzit. Když se podíváte na MIT (Massachusetts Institute of Technology – soukromá výzkumná univerzita v Cambridge, která je dlouhodobě považována za nejlepší technickou univerzitu na světě – pozn. red.), tam se platí 80 tisíc dolarů za semestr a je to úplně jiný svět. Můžu se tam inspirovat nějakými partikularitami a navazovat spolupráci, ale pro rozvoj ČVUT je nejstrategičtější uspět v tom evropském regionu a nést tu slávu starých evropských technik, jako je Mnichov, Curych nebo Imperial College London.
Prof. Ing. Michal Pěchouček, MSc., Ph.D., vystudoval elektrotechniku na ČVUT, kde následně dokončil i doktorské studium v oblasti umělé inteligence a kybernetiky. V průběhu své akademické dráhy absolvoval zahraniční výzkumné pobyty, mimo jiné ve Spojených státech a ve Velké Británii. Profesně působí dlouhodobě na ČVUT, zejména na Fakultě elektrotechnické. Podílel se na vzniku CIIRC ČVUT, kde se věnoval aplikovanému výzkumu v oblasti umělé inteligence, robotiky a průmyslových systémů. Vedle akademické činnosti se podílel na zakládání technologických startupů zaměřených na umělou inteligenci. Patří mezi ně například Cognitive Security, který se zaměřoval na využití AI v oblasti kybernetické bezpečnosti a byl později akvírován společností Cisco Systems. Dalším projektem je Blindspot Solutions, který se soustředí na analýzu dat a aplikace strojového učení v průmyslu. Současně spolupracoval s technologickými a průmyslovými firmami, zejména s IBM a Honeywell, kde se podílel na projektech využívajících AI v praxi, například v řízení složitých systémů a optimalizaci procesů. Od února 2026 je rektorem Českého vysokého učení technického v Praze.
